Dnes manželé žijí poklidně na své chalupě, kde se věnují péči o zahradu. Jejich vztah ale prošel opravdu těžkými zkouškami. Skamene se nikdy netajil svou slabostí pro ženy. „To přeci nešlo od nějakých sedmnácti, abych měl jenom jednu. Já jsem měl úplně jiné starosti. Nikdy jsem se nezamiloval ale,“ přiznal bez okolků.
Seznámili se v hospodě
Na seznámení s Renatou zavzpomínal s typickým humorem a nadsázkou. „Seznámili jsme se někde v hospodě. Já jsem koupil jejím rodičům flašku vína, byli jsme v hospodě a ona tam byla s nimi. Nevím, jestli byla panna, ale byla tam s rodičema jako slušné děvče,“ řekl herec s úsměvem.
Tato poznámka může v dnešní době působit nepatřičně, ale Skamene takové výroky pronáší se svou známou bezprostředností. Vzpomínal i na to, jak tehdy „opil rodiče“, aby mohl získat dívku jejich dcery: „V tu dobu byla opravdu nádherná a já jsem koupil flašku, abych ožral rodiče a dotáhl jsem ji k nám. Tím to všechno začalo. Od té doby jsme se znali, rozcházeli jsme se, scházeli.“
Nevěry i závislost
Skameneho manželství prošlo mnoha krizemi. Jeho závislost na alkoholu a komplikovaná finanční situace by mohly kdejaký vztah zničit. Renata však po celou dobu stála věrně po jeho boku. A to navzdory jeho přiznání, že měl během manželství několik románků.
Přestože ho Renata neopustila, nikdy od něj neslyšela slova, která většina žen považuje za důležitá. „Nikdy jsem ale neřekl své manželce, že ji miluju. Já vždycky říkám, že ji mám rád, a to obsahuje všechno, co je potřeba. Já tě miluji, nemůžu bez tebe být... to jsou všechno hovadiny a nemá se to používat a zveřejňovat. Muselo jí to stačit, jsme spolu přes 50 let,“ šokoval herec.
Premiéra ve dvou
Navzdory všemu je však zřejmé, že vztah Renaty a Romana Skameneho stojí na pevných základech. Společně se objevili i na nedávné slavnostní premiéře dramatu Útěk, která se konala ve Slovanském domě. Po boku herce zářila právě jeho celoživotní partnerka Renata.
Ačkoliv by jejich příběh mohl být plný hořkosti, zůstává v něm něco velmi lidského. Možná není vše o dokonalých slovech a gestech. Možná skutečná láska vydrží i bez těch nejkrásnějších vět – pokud v sobě nese dostatek oddanosti, tolerance a hlubokého porozumění.
