„Moje drahá,
Před pár dny jsme se pohádali. Přišel jsem domů, zkolaboval jsem únavou. Bylo 20:00 a já jsem chtěl jen padnout na gauč a dívat se na zápas.
Měla si špatnou náladu a také jsi byla strašně unavená. Děti se bily a to nejmenší křičelo, když si ho ukládala do postele.
Zvýšila si hlasitost, abych to slyšel.
‚Nezemřeš, když trochu pomůžeš a přispěješ na výchovu dětí?' zeptala ses rozzlobeně.
Odpověděl jsem podrážděně: ,,Celý den jsem pracoval, abys mohla zůstat doma a hrát si na domeček pro panenky.“
Začala hádka, jedna za druhou padaly výčitky. Plakala si, protože jsi byla unavená a rozzlobená. Řekl jsem ti hodně. Křičela jsi, že už to nedokážeš. Pak jsi vyběhla z domu a nechala jsi mě samého s dětmi.
Sám jsem je musel nakrmit večeří a uložit do postele. Druhý den ses nevrátila. Vzal jsem si v práci volno a zůstal jsem doma s dětmi.
Prošel jsem všemi slzami a stížnostmi.
Celý den jsem běhal po domě, neměl jsem ani chvilku na to, abych se vykoupal.
Současně jsem zahřál mléko, oblékl děti a umyl kuchyni. Současně.
Byl jsem celý den zamčený doma, nedokázal jsem si popovídat s osobou starší 10 let.
Neměl jsem možnost normálně sednout za stůl a vychutnat si jídlo – musel jsem děti neustále sledovat.
Cítil jsem se tak vyčerpaný, že jsem mohl klidně spát 20 hodin, ale to se nedalo, protože dítě se budilo a plakalo každé tři hodiny.
Žil jsem bez tebe dva dny a jednu noc. A tehdy mi to došlo…
Chápu, jak jsi unavená.
Uvědomil jsem si, že být matkou je neustálá oběť.
Uvědomil jsem si, že je to mnohem těžší než sedět 10 hodin v kanceláři a dělat vážná finanční rozhodnutí.
Chápu, že jsi obětovala svou kariéru a materiální svobodu, abys byla blízko k dětem.
Uvědomil jsem si, jak je to těžké, když vaše finanční situace nezávisí na vás, ale na vašem partnerovi.
Chápu, co obětujete, když odmítnete jít s přáteli na párty nebo do fitka. Jednoduše nemůžete dělat to, co milujete a dokonce ani spát.
Chápu, jak se cítíš, když jsi zavřená s dětmi a chybí ti všechno, co se kolem tebe děje.
Chápu, proč se urážíš, když moje máma kritizuje tvé výchovné metody. Nikdo nerozumí dětem lépe než jejich matka.
Uvědomil jsem si, že největší zodpovědnost ve společnosti nesou matky. Nikdo to bohužel neoceňuje a nevychvaluje.
Tento dopis ti nepíšu jen proto, abych ti řekl, jak moc mi chybíš. Nechci, aby další tvůj den prošel bez těchto slov:
„Jsi velmi statečná, děláš skvělou práci a obdivuji tě!“
Role manželky, matky a ženy v domácnosti, která je nejdůležitější, je skutečně nejméně ceněna. Rozešlete tento dopis svým přátelům, abychom nakonec všichni začali vychvalovat to nejdůležitější povolání na světě – povolání maminek.
