Někdo zvládne každý den vstát, upravit se, fungovat v práci, dokonce vtipkovat a bavit okolí – a přesto vnitřně trpět. Právě tato „přizpůsobená“ podoba deprese bývá nejzrádnější, protože si jí často nevšimne ani dotyčný, ani jeho blízcí. Signály pak bývají zaměňovány za lenost, špatný charakter, slabou vůli nebo „období, které přejde samo“.
1) Neustálá únava, která nemá logické vysvětlení
1) Jste věčně unavený
Únava sama o sobě nemusí znamenat nic výjimečného – může souviset se stresem, nedostatkem spánku, náročnou prací nebo zdravotními problémy. U skryté deprese je však typický pocit vyčerpání, který přichází prakticky hned po probuzení, a to i ve chvíli, kdy člověk objektivně spal dostatečně a netrpí žádnou zjevnou nemocí.
Tento typ únavy není jen fyzický, ale i psychický. Člověk má pocit, že nemá energii ani na běžné denní úkoly, natož na cokoli navíc. Frustrace a vyčerpání se objevují bez jasné příčiny a i maličkosti mohou působit jako nepřekonatelná překážka.
Taková únava pak přímo zasahuje pracovní výkon i osobní život. Dotyčný odkládá povinnosti, nedokončuje úkoly, ruší plány s přáteli, vyhýbá se aktivitám, které vyžadují jakoukoli energii. Okolí to často mylně vyhodnotí jako pohodlnost nebo neschopnost, zatímco ve skutečnosti může jít o varovný signál skryté deprese.
2) Přecitlivělost a rychlé výbuchy podráždění
2) Snadno se rozčílíte
Když se řekne deprese, většina lidí si vybaví někoho tichého, smutného, bez života a bez energie. Jenže deprese se může projevovat i opačně – podrážděností, výbušností a „krátkou pojistkou“. Člověk reaguje ostře na drobnosti, které by ho dříve nechaly klidným, snadno se naštve, často se hádá nebo se stáhne, protože nemá sílu konflikty řešit.
Důvodem není špatná povaha, ale skutečnost, že deprese doslova „vysává“ z člověka životní sílu a mentální kapacitu. Mozek je přetížený vnitřním bojem, takže nezbývá prostor na trpělivost, empatii a klidné uvažování. Jakmile přijde další podnět zvenčí – požadavek, kritika, nátlak – reakce bývá přehnaná.
Lidé s depresí často nemají dostatek sil zvládnout situaci jinak, i když si to uvědomují a trápí je to. O to horší je, když jsou za své chování obviňováni, zesměšňováni nebo jim okolí říká, že „přehánějí“ a „dělají scény“. Namísto pochopení tak dostávají další ránu, která jejich psychický stav ještě zhoršuje.
3) Ztráta zájmu o koníčky a radosti, které vás dříve naplňovaly
3) Neprojevujete zájem o činnosti, kterým jste se dříve věnovali
Jedním z nejtypičtějších a zároveň nejviditelnějších příznaků deprese je ztráta zájmu o aktivity, které člověka dříve těšily. Najednou chybí motivace jít mezi lidi, věnovat se koníčkům, sportu, cestování, čtení nebo čemukoli, co dříve přinášelo radost a uspokojení.
Na první pohled to může působit jako obyčejná změna vkusu nebo únava z rutiny. Ve skutečnosti však často nejde o to, že by člověk danou činnost přestal mít rád – jen už z ní nedokáže nic cítit. Deprese totiž snižuje schopnost prožívat radost, nadšení či pocit naplnění. To, co dříve fungovalo jako zdroj energie, se náhle jeví jako prázdné a bezvýznamné.
Fyzická stránka problému je také zásadní: člověk je příliš vyčerpaný a „zničený“ na to, aby se do čehokoli pustil, a i když se přemůže, nedostaví se pozitivní emoce, které by ho motivovaly pokračovat. Postupně tak omezí aktivity na holé minimum a okolí může nabýt dojmu, že je jen pohodlný nebo asociální.
4) Jídlo jako útěk – nebo naopak jako zbytečnost
4) Můžete si vytvořit nezdravé stravovací návyky
Dalším nenápadným, ale častým projevem skryté deprese jsou výrazné změny ve stravování. U někoho se objeví přejídání, u jiného téměř úplná ztráta chuti k jídlu. Oba extrémy mohou být spojené s vnitřním psychickým napětím.
Část lidí s depresí se uchyluje k jídlu jako k jedinému rychlému zdroji krátkodobého uklidnění a radosti. Sladké, tučné nebo kaloricky bohaté pokrmy na chvíli zvednou náladu, a tak se z nich stává únikový mechanismus. Pokud se jídlo stane jediným „bezpečným“ potěšením, je velmi snadné sklouznout k přehánění a nezdravému přejídání.
Na opačné straně spektra stojí lidé, pro které jídlo ztrácí smysl. Příprava i samotná konzumace jim připadají zbytečné, nemají hlad nebo se do jídla nutí jen proto, že „by měli“. Někteří mají pocit, že jedinou oblastí, kterou mohou ovládat, je právě jejich příjem potravy – a omezováním jídla se snaží získat alespoň nějaký pocit kontroly v jinak chaotickém vnitřním světě.
Pro ty, kteří si neuvědomují, že mohou trpět depresí, bývá těžké spojit své stravovací návyky s psychickým stavem. Společnost navíc často reaguje povrchně – komentuje váhu, vzhled nebo „slabou vůli“, místo aby se ptala na duševní zdraví. Tím se skutečný problém znovu odsouvá do pozadí.
Kdy zbystřit a co dělat dál
Skrytá deprese se může projevovat kombinací výše uvedených signálů – někdo je neustále vyčerpaný a podrážděný, jiný přestane chodit mezi lidi a začne se přejídat, další ztratí zájem o všechno, co měl rád, a přitom navenek funguje „normálně“. Klíčové je nepodceňovat dlouhodobé změny v chování, náladě a návycích, které trvají týdny či měsíce.
Pokud na sobě nebo svých blízkých pozorujete podobné projevy, není slabostí vyhledat pomoc – naopak. Rozhovor s odborníkem, praktickým lékařem, psychologem či psychiatrem může odhalit, zda jde o přechodné období, nebo o depresi, která si zaslouží léčbu a podporu. Čím dříve se problém pojmenuje, tím větší je šance, že se člověk postupně vrátí k plnohodnotnému životu.
