V čekárně vše probíhalo normálně, než se dveře ordinace otevřely po pěti minutách – a vyšel z nich rozesmátý lékař.
„Radši se běžte podívat sama.“
Doktor s úsměvem na tváři oslovil ženu slovy: „Možná byste měla jít dovnitř. Uvidíte sama.“ Zmatená vstala, ale ještě než se stihla pohnout, vyšel její manžel s rudým obličejem.
„Zlato… nevím, jak ti to říct… ale…“
„Zapomněl jsem si v šuplíku sendvič.“
Manžel přiznal, že si minulý týden, během sledování zápasu, odložil sendvič do zásuvky se spodním prádlem, protože ho žena volala, aby vynesl koš. „Chtěl jsem ho odložit jen na vteřinku, pak jsem na něj úplně zapomněl.“
Zápach se tak šířil z rozkládajícího se sendviče, který týden hnilo v zásuvce. A protože si myslel, že je příčinou zápachu on sám, souhlasil s návštěvou lékaře.
„Tohle jsem v ordinaci ještě nezažil.“
Lékař jen pobaveně poznamenal: „Za celou svou kariéru jsem něco takového neviděl. Ale dobrá zpráva – zdravotně je zcela v pořádku.“
Žena byla zprvu šokovaná, ale nakonec se musela smát. „Myslela jsem, že umírá, a on jen zapomněl na sendvič!“
Vtip, na který nezapomenou
Od té doby se otázka „Nemáš náhodou v šuplíku zase nějaký sendvič?“ stala v jejich manželství vtipem, který si rádi připomínají. Přesto žena dodala s úsměvem a důrazem: „Až přijdeme domů, ten šuplík vyčistíš. Důkladně!“
Zápach tedy nepředznamenal vážnou nemoc – jen zapomenuté jídlo. A hlavně připomněl, že i v manželství plném všednosti mohou vzniknout příběhy, na které se nezapomíná.
