Řada odborníků popisuje, že emocionální zátěž se často „přilepí“ na nejslabší místo – tedy na orgán nebo systém, který je citlivější například kvůli životnímu stylu, dlouhodobému přetížení nebo dědičným dispozicím. Právě zde se pak mohou rozvíjet potíže, které se v běžné řeči označují jako psychosomatická onemocnění.
Co jsou psychosomatická onemocnění a proč vznikají
Psychosomatika vychází z toho, že psychické prožívání může ovlivňovat tělesné procesy – například prostřednictvím nervového systému, hormonální regulace, spánku nebo imunitních reakcí. Neznamená to, že si člověk nemoc „vymýšlí“. Naopak: bolest, tlak na hrudi, vyrážka nebo střevní potíže mohou být zcela skutečné a měřitelné, jen jejich spouštěčem může být i dlouhodobé napětí, úzkost, potlačované emoce nebo truchlení.
Často se mluví o situacích, kdy duše smutek skrývá a projeví se až ve chvíli, kdy nastane zásadní ztráta nebo životní zlom – například úmrtí blízkého člověka, rozchod, vyhoření či dlouhodobý konflikt.
7 klasických psychosomatických onemocnění podle Franze Alexandera
Americký psychoanalytik Franz Alexander v roce 1950 popsal sedm „klasických“ psychosomatických diagnóz, které se v odborných debatách často zmiňují dodnes. Patří mezi ně:
hypertenze
peptický vřed
bronchiální astma
neurodermatitida (ekzém)
hypertyreóza
ulcerózní kolitida
revmatoidní artritida
Od poloviny 20. století se pohled na psychosomatiku výrazně posunul a seznam potíží, u nichž může hrát roli psychický stav, se rozšířil. Zmiňují se například poruchy spánku, panická porucha, ale také závažné stavy jako srdeční infarkt či rakovina. Do širšího výčtu se uvádějí i menstruační poruchy, syndrom dráždivého tračníku, obezita, poruchy příjmu potravy jako bulimie a anorexie nebo deprese.
Když léčba nestačí jen „na tělo“
U některých lidí může být tělesný příznak signálem, že se v pozadí drží dlouhodobá psychická zátěž. Platí, že zraněná psychika může vyvolat překvapivé fyzické projevy a někdy je vedle léčby příznaků potřeba hledat i psychologický spouštěč. Někteří lékaři proto zdůrazňují, že u části psychosomatických potíží může být důležitou součástí péče i spolupráce s psychoterapeutem.
Stres nezmizí. Dá se ale ovlivnit, jak moc nás ničí
Představa života bez stresu je pro většinu lidí nereálná. Stresová reakce je navíc do jisté míry normální – tělo se připravuje na zátěž. Problém nastává ve chvíli, kdy je stres dlouhodobý, intenzivní a člověk nemá možnost ho „vybít“ nebo zpracovat. Právě tehdy může být destruktivní a postupně se propsat do spánku, trávení, krevního tlaku, imunity i nálady.
U psychosomatických potíží se také často uvádí, že lidé v sobě nosí emoce, které nemoc spoluutvářejí, i celé roky, aniž by si to uvědomovali. Důležitým krokem proto bývá všímat si souvislostí: kdy se potíže zhoršují, jaké situace je spouštějí a co se odehrává v psychice.
Co můžete zkusit, když máte pocit, že se stres propisuje do těla
Nejde o univerzální návod pro každého, ale jako základní opora se často doporučuje několik jednoduchých kroků:
1. Nenechávejte v sobě negativní pocity. Neutíkejte před problémy a pokud je toho příliš, požádejte o pomoc – odbornou i lidskou. Sdílení a pojmenování potíží může snížit tlak, který se jinak hromadí.
2. Hýbejte se a choďte ven. Delší aktivní procházky, sport nebo práce na zahradě pomáhají tělu „spálit“ část stresové reakce. U mnoha lidí je pravidelný pohyb jedním z nejúčinnějších stabilizátorů psychiky.
3. Zkuste dechové techniky. V náročných chvílích může pomoci vědomé dýchání a zklidnění tempa. Cílem je dostat tělo z režimu poplachu do režimu uvolnění.
4. Nezanedbávejte jídelníček. Vyvážená strava podporuje energii, spánek i odolnost. Často se zmiňují potraviny s obsahem tryptofanu, například ryby, maso, tvaroh nebo houby.
Kdy raději nečekat a jít k lékaři
Platí důležité upozornění: pokud se objeví znepokojivé příznaky, je na místě konzultace s odborníkem. Tělesné potíže je potřeba nejprve medicínsky vyšetřit a vyloučit závažné příčiny. A pokud se ukáže, že psychika hraje významnou roli, může být na místě i návštěva psychoterapeuta, který pomůže hledat spouštěče a cesty, jak zátěž bezpečně zpracovat.
