Ukrajina se ocitla v bodě, který mnozí vojenští i energetičtí analytici označují za kritický zlom. Čtvrtý rok vyčerpávající obrany proti ruské agresi dopadá na zemi v plné síle, a to nikoliv jen na frontové linii, ale především v týlu. Zima se stala zbraní hromadného ničení. Systematické údery na kritickou infrastrukturu, rozvodné uzly a elektrárny uvrhly miliony lidí do mrazivé temnoty, která už dávno není jen dočasným výpadkem, ale bojem o holé přežití.
Když se zdálo, že energetický systém pod náporem raket a arktických teplot definitivně kolabuje, došlo v zákulisí mezinárodní diplomacie k pohybu, který nikdo nečekal.
Zatímco západní spojenci pokračují ve své stabilní podpoře, na scéně se objevil nový, pragmatický hráč. Hráč, jehož postoj byl dosud nečitelný, a jehož rozhodnutí aktivně vstoupit do ukrajinské energetické krizové rovnice vyvolalo v Moskvě mrazení. Nejde už jen o zdvořilostní gesta. Jde o technologii, miliardové investice a geopolitický vzkaz, který jasně říká: Hranice trpělivosti byly překročeny.
