Johnson vyrůstal v prostředí Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy v křesťanské tradici, která zdůrazňuje věčnost lidské duše. Postupem času se však od víry odvrátil a přijal světonázor, podle něhož je třeba upnout se výhradně k tomuto pozemskému životu, protože žádný jiný podle něj neexistuje.
Tento radikální posun v myšlení ho přivedl k závěru, že nejvyšší hodnotou není dobro, spravedlnost ani láska, ale samotná skutečnost, že člověk vůbec je. V jednom ze svých veřejných vystoupení shrnul tento postoj do tvrzení, že existence je „nejvyšší ctností“ člověka.
Diskuse v pořadu Surrounded: bez biblické odpovědi
V nedávné epizodě pořadu Surrounded se Johnson pustil do živé debaty se skupinou lidí, kteří s jeho názory nesouhlasili. Přestože mu jeho oponenti odporovali, polemizovali a snažili se jeho argumenty zpochybnit, podle dostupných svědectví se nikdo z diskutujících neopřel o jasné biblické stanovisko k tomu, co je skutečně „nejvyšší ctností“.
Tento světonázor ho přivedl k myšlence, že existence je nejvyšší hodnotou lidstva. V nedávné epizodě pořadu Surrounded diskutoval se skupinou lidí, kteří s ním nesouhlasili, ale nikdo z přítomných nenabídl biblickou odpověď na jeho tvrzení.
Právě v tom vidí mnozí křesťanští komentátoři zásadní problém: Johnsonovo pojetí existence jako nejvyšší hodnoty je v přímém rozporu s biblickým učením, které klade na vrchol žebříčku ctností něco zcela jiného.
Bible mluví jasně: Největší není existence, ale láska
Podle křesťanské tradice a Písma není nejvyšší lidskou ctností pouhé přežití, ale láska – a to láska chápaná jako sebedarování, nikoli jako instinktivní touha uchovat si život za každou cenu.
Apoštol Pavel v Prvním listu Korinťanům výslovně zdůrazňuje hierarchii základních křesťanských hodnot: „A tak zůstává víra, naděje a láska – tato trojice; ale největší z nich je láska“ (1 Kor 13,13). Podle tohoto textu nejsou víra ani naděje bez lásky úplné – a už vůbec není nejvyšší hodnotou pouhé bytí.
Ježíš sám pak shrnuje své přikázání do jasné výzvy k vzájemné oběti: „Toto je mé přikázání: milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15,12–13). V tomto pojetí láska neznamená sebezáchovu, ale naopak ochotu vzdát se vlastního pohodlí, a v krajním případě i života, pro dobro druhých.
Proto apoštol Pavel v listu Efesanům vybízí muže, aby byli připraveni na podobnou oběť vůči svým manželkám: „Milujte své manželky, jako i Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni“ (Ef 5,25). V křesťanském pohledu je tedy vrcholem lidské velikosti schopnost obětovat se, nikoli schopnost prodloužit vlastní život do nekonečna.
Technologická nesmrtelnost vs. křesťanská naděje na věčný život
Johnson otevřeně říká, že věří v možnost technologicky dosažené nesmrtelnosti. Podle něj by člověk mohl díky pokroku v medicíně, genetice, umělé inteligenci a biotechnologiích jednoho dne překonat hranice biologického stárnutí a smrti. Smrt chápe jako technický problém, který je možné „opravit“.
V biblické perspektivě je však smrt chápána zcela jinak. Nejde o závadu v biologickém systému, ale o důsledek hříchu a oddělení člověka od Boha. Apoštol Pavel to shrnuje v Listu Římanům: „Mzdou hříchu je smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši“ (Řím 6,23). Smrt tedy není čistě přírodní jev, který by šlo zneutralizovat laboratorním postupem, ale duchovní realita spojená s lidskou svobodou a morálkou.
Z křesťanského pohledu proto není cesta k věčnému životu vedena přes laboratoře a algoritmy, ale přes víru a přijetí Božího daru. Křesťanské poselství tvrdí, že smrt byla jednou provždy poražena ne vědeckým experimentem, ale Kristovou obětí na kříži.
Teologický výklad to shrnuje jednoznačně: smrt se neporáží v laboratoři, ale na kříži. Jediný, kdo podle křesťanské víry skutečně přemohl smrt, je Ježíš Kristus – a věčný život je proto chápán jako dar, nikoli jako lidský vynález či technické vylepšení. Přijímá se vírou, ne vědou, a není výsledkem biohackingu, ale Boží milosti.
Ostré reakce: „Mladá ovce“ na scestí a výtky k lidské pýše
Emotivní komentáře věřících
Johnsonovy výroky a celkový přístup k životu i smrti nenechaly chladnými ani některé věřící čtenáře. V reakci na jeho tvrzení se objevily komentáře, které jeho postoj označují za zbloudilý a nebezpečný.
Jeden z komentářů používá výrazný náboženský jazyk a vykresluje Johnsona jako člověka, který se nechal unést proudem informací a technologií:
„I tato ‚mladá ovce‘ se ztratila v shonu atomů informací, které odvádějí mnohé duše na scestí. Kriste Králi, osvěť zabloudivší a svou svatou láskou je přiveď zpět do svého stáda.“
Další hlas v diskusi pak míří přímo na otázku lidské pýchy a připomíná, že samotný fakt existence člověka není jeho vlastním dílem:
„Blázen, kdo mu dal dech, vědomí, že existuje… nerozumný! Kdo mu to dá? Stroj, který on sám vynalezl?“
Oba komentáře ilustrují hluboké napětí mezi technologickým optimismem, který věří v lidskou schopnost ovládnout i samotnou smrt, a náboženským pohledem, který zdůrazňuje závislost člověka na Bohu a omezenost lidské moci.
Poslední generace, která zemře – nebo poslední, která věří jen technice?
Johnsonova teze, že dnešní lidé by mohli být poslední generací, která skutečně zemře, otevírá zásadní civilizační otázku: Kam až jsme ochotni zajít v honbě za prodloužením života a v iluzi úplné kontroly nad vlastním osudem?
Z jedné strany stojí fascinující pokrok medicíny, biotechnologií a umělé inteligence, který už dnes dokáže zachraňovat životy a prodlužovat věk do dosud nepředstavitelných hranic. Z druhé strany zaznívá varování, že pokud člověk zamění lásku za pouhou existenci a etiku za technickou efektivitu, může ztratit to, co z něj dělá skutečně lidskou bytost.
Johnsonův příběh – od náboženské výchovy přes odmítnutí víry až k víře v technologickou nesmrtelnost – tak není jen osobní epizodou jednoho bohatého vizionáře. Je to symbol střetu dvou světů: světa, v němž je nejvyšší ctností láska a sebedarování, a světa, který za vrchol hodnot považuje přežití a maximalizaci délky života.
Co si o tom myslíte vy?
Debata o tom, zda může technologie nahradit duchovní naději a zda je „věčný život“ otázkou laboratoře, nebo víry, zdaleka nekončí. Zůstává otevřená otázka, jestli je Johnsonova generace opravdu tou poslední, která zemře – nebo spíše první, která uvěří, že smrt lze porazit bez Boha.
Co si o tom myslíte? Napište nám svůj názor do komentáře!
