Odborníci se domnívají, že v průběhu života naše tělo uvolňuje celé spektrum chemických látek, které se promítají do našeho individuálního „pachového podpisu“. Před smrtí se může tento chemický profil měnit, a to způsobem, který zatím neumíme plně popsat, ale který může být pro některé lidi – či zvířata – rozpoznatelný.
Podle hypotéz stojících na pomezí biologie a neurologie může tělo v závěrečných fázích života produkovat specifické sloučeniny, jež se uvolňují kůží, potem nebo dechem. U lidí s mimořádně citlivým čichem mohou tyto změny vyvolat neurčitý, ale velmi silný pocit, že se s někým „něco děje“ – a v extrémních případech i dojem, že se blíží smrt.
Zvířata jako detektivové smrti: psi už vědu předběhli
Paralely se světem zvířat jsou v tomto ohledu nepřehlédnutelné. Psi jsou dlouhodobě známi tím, že dokážou vycítit změny v lidském organismu, které laik vůbec nezaznamená. Vědecké studie opakovaně potvrdily, že některá zvířata zvládnou odhalit například rakovinu, změny hladiny cukru v krvi nebo blížící se epileptický záchvat – a to pouze prostřednictvím čichu.
Je proto logické, že se vědci ptají, zda podobný mechanismus nemůže fungovat i u lidí, byť v méně vyvinuté podobě. Zatímco pes má čichové schopnosti mnohonásobně silnější, člověk je podle odborníků možná schopen zachytit alespoň fragmenty těchto signálů – často spíše na podvědomé úrovni.
„Cítil jsem, že se něco stane“: záhadné příběhy lidí, kteří údajně vycítili smrt
V různých kulturách se po staletí objevují svědectví o tom, že někteří lidé měli zvláštní pocit, že jejich blízký brzy zemře – a tento pocit spojovali s vůní či zvláštním zápachem. V moderní době se tyto příběhy objevují i v rozhovorech s pozůstalými, kteří popisují neurčité, ale silné dojmy těsně před úmrtím někoho z rodiny.
Podle výpovědí některých lidí jako by se atmosféra v místnosti změnila, vzduch byl „těžší“ nebo měl zvláštní nádech, který nedokázali přesně pojmenovat. Ačkoli jde o subjektivní zkušenosti, vědci je zcela neodmítají – naopak je berou jako podnět k dalšímu zkoumání, zda může mít čichový systém člověka schopnost reagovat na jemné chemické či emoční změny, které předcházejí smrti.
Tyto případy zároveň otevírají otázku, nakolik může být čich propojen s naším emočním vnímáním a intuicí. Mozek totiž zpracovává čichové podněty v oblastech úzce spojených s emocemi a pamětí. Není proto vyloučeno, že pachové změny spojené s těžkou nemocí nebo závěrečnou fází života mohou v našem podvědomí vyvolávat úzkost či neklid, který si pak vysvětlujeme jako „tušení“ blížící se smrti.
Čich jako tichý ukazatel závažných nemocí
Jedním z nejvýznamnějších zjištění moderní medicíny je skutečnost, že náhlé zhoršení čichu nebo jeho úplná ztráta může být varovným příznakem vážných neurologických onemocnění. Lékaři už dnes vědí, že problémy s čichem mohou předcházet dalším symptomům chorob, jako je Parkinsonova nebo Alzheimerova nemoc.
U řady pacientů se oslabení čichu objevuje roky předtím, než se projeví typické příznaky – třes, poruchy paměti či výrazné změny chování. To z něj činí potenciálně velmi cenný nástroj pro včasnou diagnostiku. Přesto mnoho lidí změny čichu podceňuje nebo je přičítá běžnému nachlazení či věku.
Odborníci proto varují: jakákoli nevysvětlitelná, dlouhodobá změna čichu by měla být důvodem k návštěvě lékaře. Nejde jen o komfort při jídle nebo vnímání vůní – čich může být doslova signálem, že se v těle děje něco vážného.
Studie: oslabený čich může souviset s vyšším rizikem úmrtí
Význam čichu pro celkové zdraví podtrhuje i výzkum publikovaný v prestižním časopise Journal of the American Geriatrics Society. Tato studie sledovala starší dospělé a porovnávala jejich čichové schopnosti s dlouhodobým zdravotním stavem.
Výsledky byly znepokojivé: senioři s oslabeným čichem měli v následujících pěti letech vyšší pravděpodobnost úmrtí než jejich vrstevníci se zachovaným čichem. Přesný mechanismus tohoto jevu zatím není zcela objasněn, ale vědci pracují s několika vysvětleními.
Jednou z možností je, že zhoršený čich odráží celkové zhoršení nervového systému a stárnutí mozku. Další teorie naznačuje, že lidé s poškozeným čichem častěji konzumují zkažené nebo nevhodné potraviny, hůře rozpoznají kouř či únik plynu a mohou se tak dostávat do nebezpečných situací. A třetí, stále diskutovaná varianta připouští, že čich může být jakýmsi „zrcadlem“ skrytých chorob, které se zatím neprojevily jinak než právě poruchou vnímání pachů.
Co z toho plyne pro běžného člověka?
Současné poznatky naznačují, že čich není jen okrajový smysl, který oceníme při dobrém jídle nebo parfému. Naopak může být jedním z klíčových indikátorů našeho zdravotního stavu a možná i velmi nenápadným ukazatelem blížícího se konce života.
Věda zatím nedokáže s jistotou říci, zda člověk opravdu „cítí“ příchod smrti v doslovném slova smyslu. Stále však přibývá důkazů, že chemické a čichové signály spojené s nemocí, stárnutím a umíráním existují – a že je naše tělo i mozek mohou určitým způsobem registrovat.
Jedno je jisté: podceňovat změny čichu se nevyplácí. Ať už jde o varovný signál závažné choroby, nebo jen o další střípek do mozaiky tajemného propojení mezi tělem a smrtí, stojí za to mu věnovat pozornost. V budoucnu se právě čich může stát důležitým nástrojem včasné diagnostiky – a možná i klíčem k pochopení toho, jak naše tělo vnímá vlastní konečnost.
