Své vize měl sdílet s kmotrem, místním pravoslavným knězem Zacharym Zacharićem, který je pečlivě zapisoval do zápisníku. Část záznamů se podle popisu nedochovala: v roce 1943 měl při požáru náboženského domu, spojovaném s bulharskou armádou, shořet velký díl poznámek. Dochované texty mají být v držení Zacharićova pravnuka Dejana Malenkowiće.
Apokalyptické obrazy, hlad a „otrávené“ jídlo
Pasáže připisované Tarabićovi pracují s výraznými, až biblicky laděnými obrazy. Zmiňují se i o meditaci, přičemž některé interpretace to spojují s moderními duchovními směry. V textu se objevuje varování před masovým umíráním, útěkem z měst a hladomorem.
„Až lidé začnou více meditovat, přiblíží se k Boží moudrosti, ale bude příliš pozdě, protože zbabělci zpustoší celou Zemi a lidé začnou hromadně umírat. Potom lidé vyběhnou z měst na venkov a budou hledat hory se třemi kříži a uvnitř budou moci dýchat a pít vodu. Ti, kteří utečou, zachrání sebe i své rodiny, ale ne na dlouho, dokud nepřijde velký hladomor. Ve městech a vesnicích bude mnoho jídla, ale bude otrávené. Mnoho lidí to bude jíst kvůli hladu a okamžitě zemřou. Ti, kteří se budou postit až do konce, budou spaseni, protože Duch svatý je zachrání a budou blízko Bohu.“
Jádrem sdělení je představa, že bezpečněji má být mimo města a že lidé budou hledat útočiště v horách. Text zároveň naznačuje, že nebezpečí nebude jen v bojích, ale i v následcích, které zasáhnou běžný život – například v podobě nedostatku a rizik spojených s potravinami.
Válka „na obloze“ a zbraně, které uspávají
Další část líčení přináší motivy, které dnes mnohým připomínají moderní technologie a válčení na dálku. Objevuje se zde obraz armád „na obloze“ a také vědci, kteří mají vymýšlet zvláštní zbraně. Ty prý po výbuchu nemají primárně zabíjet, ale působit na živé bytosti tak, že usnou.
„Až vypukne tato strašná válka, běda armádám, které poletí na obloze; bude to lepší pro ty, kteří bojují na zemi a ve vodě. Lidé, kteří povedou tuto válku, budou mít své vědce, kteří vymýšlejí nejrůznější podivné dělostřelecké střely. Když vybuchnou, místo zabíjení uvrhnou kouzlo na všechny živé bytosti – lidi, armády i zvířata. Toto kouzlo je uspí a oni budou spát místo toho, aby bojovali, ale potom se vrátí k sobě.“
Takové pasáže jsou často vykládány různě – od symbolického varování přes fantaskní představu až po snahu „přeložit“ staré obrazy do současných pojmů. Jisté je, že text pracuje s obavou z konfliktu, který by zasáhl široké oblasti a měl dopad i mimo bojiště.
„Nad našimi hlavami“: Srbsko mimo přímé boje?
V tradovaných výrocích se objevuje i tvrzení, že Tarabić očekával, že se jeho vlast přímému zapojení vyhne, zatímco boje mají probíhat „nad“ ní. Zmiňuje se i konkrétní místopisný motiv Požegy a také obraz vzdálené země obklopené mořem, která má zůstat v míru.
„Nebudeme v této válce bojovat, ale ostatní budou bojovat nad našimi hlavami. Lidé z ohně budou padat z nebe nad Požegou. Jen jedna země na konci světa, obklopená velkým mořem, tak velkým jako naše Evropa, bude žít v míru bez jakýchkoli těžkostí. Nevybuchne v ní ani nad ní žádná dělostřelecká střela! Ti, kteří utečou a skryjí se v horách se třemi kříži, tam najdou útočiště a budou spaseni, aby mohli dál žít v hojnosti, štěstí a lásce, protože už nebudou žádné války.“
Tyto motivy jsou ale natolik obecné a obrazné, že je nelze spolehlivě vztáhnout k jediné konkrétní události. Právě to je jeden z důvodů, proč podobná proroctví v čase získávají nové interpretace.
Nejen katastrofy: „obrázková krabička“ a změny ve světě
Vedle temných vizí se Tarabićovi připisují i optimističtější předpovědi. V některých podáních měl mluvit o vynálezu internetu a pro možnost kontaktu používat označení „obrázková krabička“ – tedy něco, v čem bude možné člověka i dlouho po smrti „najít“ a dohledat o něm informace. Zmiňovaná je také představa změn ve světě módy, které měly nastat v posledních desetiletích.
Proč podobné předpovědi lidi přitahují
Proroctví o válce a globálních krizích se objevují napříč kulturami a epochami. Často v nich lidé hledají vysvětlení nejistoty, strachu i rychlých změn ve světě. Zároveň platí, že jde o tvrzení, která nelze běžnými postupy ověřit, a proto je na místě vnímat je spíše jako součást folkloru, víry či osobních interpretací než jako spolehlivou prognózu budoucnosti.
Jisté ale je, že jména jako Tarabić nebo polský jasnovidec Krzysztof Jackowski se v debatách o budoucích konfliktech objevují opakovaně – a s nimi i otázka, nakolik se lidé mají řídit varovnými obrazy, které znějí děsivě právě proto, že jsou tak snadno přenositelné do současnosti.
