Analýza takto rozsáhlého souboru přinesla překvapivý závěr: 88 % sledovaných pacientů vykazovalo výrazně podobný typ snů v posledních týdnech života. Zjištění vědci zveřejnili v odborném lékařském časopise PubMed, kde upozorňují, že nejde o ojedinělé příběhy jednotlivců, ale o statisticky velmi výrazný vzorec.
Nejčastější motiv: rozhovory se zesnulými blízkými
Nejvýraznějším a nejčastějším prvkem těchto snů byla setkání s mrtvými příbuznými a přáteli. Podle autorů studie až 72 % pacientů popisovalo, že ve snu mluví s lidmi, kteří již zemřeli. Nešlo o krátké, náhodné záblesky, ale o plnohodnotné rozhovory a situace, které na pacienty působily velmi živě.
Zajímavé je, že tyto sny často nepřinášely strach, ale naopak uklidnění. Umírající pacienti podle výzkumníků uváděli, že po probuzení cítili lepší náladu a větší vnitřní klid. Setkání s mrtvými blízkými ve snu tak u mnohých působilo jako jakési psychické smíření s blížícím se koncem.
Cesty, kufry a lístky: symbolické „přípravy na odchod“
Dalším opakujícím se motivem byly sny spojené s cestováním. Více než polovina sledovaných umírajících (59 %) popisovala, že ve snu balí kufry, chystá si věci na cestu nebo si pořizuje jízdenky. Někteří pacienti se ve snech již ocitli přímo ve vlaku nebo v letadle, jako by byli na cestě do další destinace.
Tyto obrazy odborníci vnímají jako možný symbol přechodu – metaforickou „cestu“ z tohoto světa jinam. Studie však zůstává ve svých závěrech opatrná: nejde o důkaz posmrtného života, ale o popis opakujících se vzorců v lidské psychice na prahu smrti.
Rozhovory s živými a návraty do minulosti
Vedle setkávání se zesnulými se v závěru života objevovaly i jiné typy snů. Přibližně 29 % pacientů uvedlo, že ve snu mluvilo se svými stále žijícími příbuznými a přáteli. Dalších 28 % umírajících zase snilo o konkrétních událostech ze svého života – o důležitých momentech, vzpomínkách z dětství, rodinných setkáních či zásadních životních rozhodnutích.
Tyto sny mohou podle odborníků odrážet proces bilancování, který mnoho lidí na konci života přirozeně prožívá. Mozek se zřejmě vrací ke klíčovým okamžikům, vztahům a nevyřešeným emocím, které se pak promítají do snů v podobě živých scén.
Děti umírají jinak? Jejich sny se výrazně liší
Výzkum ukázal, že děti v terminálním stadiu onemocnění mají zcela odlišný snový svět než dospělí. Zatímco u dospělých dominují setkání s mrtvými blízkými a motivy cestování, u dětí se nejčastěji objevuje motiv zvířat a domácích mazlíčků.
Dětští pacienti podle lékařů často snili o svých zvířecích kamarádech, se kterými si hráli nebo je objímali. V jejich snech se sice vyskytovaly také dospělé postavy, ale děti je nedokázaly přesně identifikovat – nepoznávaly je tak jasně jako dospělí své příbuzné. To může souviset s jiným způsobem vnímání smrti a menší životní zkušeností.
Kdy se sny objevují: od prvních náznaků po poslední týdny
Vědci zjistili, že tyto zvláštní sny nepřicházejí náhle těsně před smrtí, ale začínají se objevovat zhruba 10 až 11 týdnů před úmrtím. Jak se konec života blíží, jejich četnost roste – přibližně tři týdny před smrtí jsou tyto sny výrazně častější a intenzivnější.
Pro zdravotníky a rodiny pacientů může být tento časový vzorec důležitý. Opakující se specifické sny mohou být jedním z nenápadných signálů, že se člověk nachází v závěrečné fázi života, i když medicínské ukazatele zatím nemusí být zcela jednoznačné.
Vysvětlení zatím chybí: co se děje v lidském mozku před smrtí?
Přestože mají lékaři k dispozici rozsáhlá data, jednoznačné vědecké vysvětlení tohoto jevu zatím neexistuje. Autoři studie připouštějí, že se zatím pohybují v rovině hypotéz.
Podle nich může být klíčové, že v určitém okamžiku před smrtí dochází v lidském mozku ke specifickým změnám, které ovlivňují zpracování vzpomínek, emocí a vztahů. Mozek pak může vytvářet snové scénáře, v nichž se objevují lidé a situace s největším emočním významem – ať už jde o zesnulé příbuzné, důležité životní události nebo motiv cesty.
Další možností je, že se s blížícím se koncem života umírající více soustředí na vlastní smrt a podvědomě ji promítá do snů. Motiv balení, odjezdu nebo setkání s mrtvými se pak může stát jakýmsi psychologickým mechanismem, který člověku pomáhá přijmout nevyhnutelné.
Souvislosti s dalšími studiemi o stárnutí a umírání
Výzkum amerických lékařů zapadá do širšího kontextu snah vědců pochopit poslední fáze lidského života – ať už z hlediska biologie, nebo psychiky. Z jiných studií vyplývá, že vědci se dnes nezabývají pouze samotným okamžikem smrti, ale také tím, jak ji lze oddálit a jak ovlivnit kvalitu posledních let života.
Například čínské vědecké týmy v minulosti zveřejnily práce, ve kterých se zaměřují na to, jak zpomalit stárnutí a prodloužit délku života. Sledují vliv životního stylu, stravy, spánku i genetických faktorů na proces stárnutí a hledají cesty, jak oddálit nástup závažných nemocí.
Naopak američtí odborníci se v době pandemie soustředili mimo jiné na příznaky naznačující bezprostřední riziko úmrtí na onemocnění covid-19. Identifikace varovných signálů měla pomoci lékařům rychleji rozpoznat pacienty, u nichž je třeba agresivnější léčba či intenzivní péče.
Své poznatky přidali také britští vědci, kteří zkoumali, jak konzumace alkoholu ovlivňuje riziko úmrtí na konkrétní choroby. Podle jejich závěrů se některé typy onemocnění – například kardiovaskulární či nádorová – objevují u lidí s vyšší konzumací alkoholu častěji, což se promítá i do statistiky úmrtnosti.
Co nám sny umírajících říkají o lidském strachu ze smrti?
Studie z Buffala otevírá citlivou, ale zásadní otázku: co vlastně tyto jednotné sny vypovídají o našem vztahu ke smrti? Opakující se motivy rozhovorů se zesnulými, cestování a bilancování života naznačují, že lidská psychika se na odchod z tohoto světa možná připravuje mnohem dříve, než si uvědomujeme.
Pro rodiny i zdravotníky může být důležité, že tyto sny často přinášejí úlevu, smíření a pocit, že člověk na svůj poslední krok není sám. Ačkoli věda zatím nedokáže přesně vysvětlit, proč se tak děje, samotný fakt, že podobné sny zažívá tak vysoké procento umírajících, otevírá nové pole pro výzkum i pro přemýšlení o tom, jak o smrti mluvíme a jak se na ni připravujeme.
