Peněženka a pozvání: slova rozhodují, kdo platí
Jedna věta může změnit očekávání u stolu. Když řeknete „Zvu tě / zvu vás“, znamená to, že počítáte s úhradou účtu. Pokud ale zvolíte neutrální „Pojďme do restaurace“, obvykle to vyznívá tak, že každý platí sám. Nabídnete-li se, že za někoho zaplatíte, druhá strana to může přijmout – je ale fér říct to jasně a včas.
Návštěvy bez ohlášení? Raději ne
Nečekané zazvonění u dveří může být pro hostitele nepříjemné. Na návštěvu se chodí po domluvě – i když jde o rodinu nebo blízké známé. Důvod je jednoduchý: člověk může být zrovna v županu, s natáčkami, unavený nebo uprostřed práce.
Mobil na stole je signál nezájmu
Odkládat telefon na stůl na veřejnosti působí, jako by pro vás byl důležitější než lidé kolem. Zároveň to může vypadat, že se nudíte a čekáte, až budete moci „utéct“ do displeje. Pokud chcete působit slušně, mobil schovejte a věnujte se konverzaci.
Rande a nekonečné psaní zpráv nejde dohromady
Pozvat někoho na schůzku a pak celý večer jen ťukat do telefonu je spolehlivý recept na zklamání. Jednoduché pravidlo zní: když už jste spolu, buďte spolu.
Chování na ulici: pozdravte, i když člověka neznáte
Jdete-li s někým a váš doprovod pozdraví známého, kterého vy osobně neznáte, je slušné pozdrav opětovat. Nejde o to předstírat známost, ale o základní společenskou vstřícnost.
Čisté boty a drobné detaily, kterých si lidé všímají
Možná to zní banálně, ale boty by měly být vždy čisté. Právě obuv je detail, který často prozradí víc, než si myslíme – o pečlivosti, respektu k prostředí i k lidem okolo.
Telefonování: dlouhé tlachání si nechte na osobní setkání
Pokud se potřebujete s někým opravdu pobavit, osobní setkání bývá lepší než zdlouhavý hovor. A na veřejnosti platí dvojnásob, že hlasité a dlouhé telefonování může okolí obtěžovat.
Když vás někdo urazí, nechoďte do protiútoku
Jedno z nejtěžších pravidel etikety je zachovat klid. Pokud vás někdo napadá nebo uráží, není nutné mu to vracet ani zvyšovat hlas. Myšlenka je prostá: neklesejte na stejnou úroveň. Pomoci může i jednoduché řešení – usmát se a odejít.
Pravidla pro muže a ženy: co se dnes bere jako slušné
Tradiční společenské zvyklosti se v čase mění, přesto se některé zásady stále objevují. Například že muž nemá nosit ženě kabelku, ale může jí pomoci s kabátem a odnést ho do šatny.
Další často zmiňované pravidlo říká, že muž má jít po levé straně ženy (výjimkou bývají vojáci, kteří musí mít volnou pravou ruku k salutování). V kině, divadle či na koncertě se pak k místu prochází čelem k sedadlům, přičemž muž jde první.
Respekt a souhlas: doteky nejsou samozřejmost
Velmi jasná hranice platí u fyzického kontaktu. Muž se ženy nemá dotýkat bez jejího souhlasu – ať už jde o držení za ruku, doteky při rozhovoru nebo „navádění“ tlakem. Za nepřijatelné se považuje i dotýkání nad loktem; výjimky se zmiňují hlavně v situacích, jako je vystupování z auta nebo přecházení silnice, kdy jde o bezpečnost.
Parfém: zlaté pravidlo je umírněnost
Vůně má být příjemný doplněk, ne „výstražný signál“. Platí jednoduché měřítko: „Zlaté pravidlo při používání parfému je umírněnost. Pokud svůj parfém cítíte i večer, všichni okolo vás jsou už z toho unavení.“ Méně bývá více – obzvlášť v uzavřených prostorech.
Kouření a zdvořilost, která se neztratila
V přítomnosti ženy by měl muž kouřit jen s jejím souhlasem. Ať už s tím souhlasíte, nebo ne, princip je zřejmý: neobtěžovat druhé a respektovat jejich pohodlí.
Do místnosti vstupujete? Zdravíte první
Bez ohledu na postavení nebo věk platí jednoduché pravidlo: když vejdete do místnosti, pozdravte první. Týká se to šéfa firmy, akademika, studenta i seniora. Je to drobnost, která ale nastaví tón celé komunikace.
Soukromí druhých: korespondence ani kapsy se neprohledávají
Respekt k soukromí je základ. Rodiče by neměli číst dopisy určené dětem a partneři by si měli prokazovat stejnou úctu navzájem. Prohledávat kapsy a hledat „papíry“ či dopisy je nepřípustné.
Co si raději nechte pro sebe
Za citlivé okruhy, které je vhodné držet v soukromí, se často považují například věk, majetek, rodinné hádky, náboženství, zdravotní potíže, milostné románky, dárky, čest a hanba. Neznamená to, že se o nich nikdy nemluví – spíš že není dobré je vytahovat bez kontextu a bez důvěry.
Styl a chování: móda není všechno
Snahu „držet krok“ s trendy někdy vystřídá lepší rada: je lepší nosit hezké věci, i když zrovna nejsou v módě, než módní výstřelky, které vypadají špatně. Podobně platí, že hlasitý smích, hlasité mluvení nebo okaté zírání na lidi působí nevychovaně.
Omluva má smysl, ale nevracejte se k ní pořád dokola
Pokud se za něco omluvíte a druhá strana vám odpustí, není vhodné téma znovu otevírat. Slušné je poučit se a posunout se dál – ne donekonečna připomínat starou chybu.
Poděkování nic nestojí, ale dělá hodně
Na závěr pravidlo, které funguje vždy: nezapomínejte děkovat blízkým, rodině i přátelům. Často pomáhají ne proto, že musí, ale protože chtějí. Vděčnost je jeden z nejviditelnějších znaků dobrého vychování.
