„Ne ze smrti, ale z umírání“
Rozhovor se stočil na téma, kterému se lidé často vyhýbají. Prachař byl ale až odzbrojujícím způsobem upřímný.
„Ne ze smrti, z umírání. Smrt už je asi jedno pak,“ přiznal bez obalu.
Podle jeho slov se nejedná o jednorázovou myšlenku, ale o opakující se stavy, které přicházejí stále častěji. A mají několik konkrétních spouštěčů.
Rok plný pohřbů a smutných zpráv
Jedním z důvodů je podle Prachaře uplynulý rok, který byl plný odchodů známých osobností. Smrt kolegů a lidí, které znal nebo obdivoval, na něj dolehla víc, než by čekal.
„Tenhle rok byl hrozný. Mám pocit, že se to všude tak nějak kácí. Člověk si to nepřipouští, ale jak tě to jednou napadne, napadne tě to už vždycky,“ svěřil se.
Herec přiznal, že s přibývajícím věkem si konečnost života začíná uvědomovat mnohem intenzivněji než dřív.
Děsivá věta od babičky, na kterou nezapomněl
Zlomový moment ale přišel už před lety – a paradoxně v rodinném kruhu. Prachař popsal historku se svou babičkou, která v něm zanechala hlubokou stopu.
„Přišla ke mně babička a říká: Kubíčku, kolik ti je? Říkám 35, babi. A ona se na mě tak podívala a říká: No jo no, tak ještě když budeš mít štěstí jednou tolik a je po všem,“ zavzpomínal.
Snažil se to podat s humorem, ale sám přiznal, že ho tato věta upřímně vyděsila.
„Ona je taková zemitá babička, tak mě to trochu vyděsilo,“ dodal.
Život počítá na kapry se salátem
Od té chvíle se mu v hlavě rozjel neúprosný odpočet. Jakub Prachař si totiž začal měřit zbytek života podle Vánoc.
„Já to přepočítávám na Vánoce všechno. Na počty kaprů se salátem,“ prozradil.
A čísla, ke kterým dospěl, mu radost nedělají.
„Teď je mi 42, takže to znamená, že když budu mít kliku, dožiju se 82. To už ta kvalita života…,“ zamyslel se nahlas.
Už jen 40 štědrovečerních večeří?
Když mu Čestmír Strakatý připomněl, že to znamená zhruba „už jen 40 kaprů se salátem“, Prachař jen smutně přitakal.
„No právě, proto ti to říkám. Že to není sranda, když o tom takhle začneš přemýšlet,“ uzavřel téma, ze kterého mrazí.
Herec zároveň přiznal, že tyto myšlenky ho přepadají hlavně ve chvílích, kdy má příliš mnoho času.
„Možná jsem měl čas přemýšlet a někdy to není dobrý, když máš moc času na přemýšlení,“ dodal upřímně.
Otevřenost, která překvapila
Zpověď Jakuba Prachaře působí syrově a lidsky. Ukazuje, že i lidé, kteří navenek působí bezstarostně a vtipně, řeší strachy, o nichž se běžně nemluví. Jeho slova rezonují o to víc, že přicházejí bez patosu – jen s tichým uvědoměním, že čas není nekonečný.
A možná právě proto jeho vyprávění zasáhlo tolik posluchačů.
