S přibývajícími roky se v organismu kumulují různé rizikové faktory – od dlouhodobého stresu, přes roky trvající drobné prohřešky v jídelníčku, až po nedostatek spánku či pohybu v dřívějších dekádách. K tomu se přidávají hormonální změny, které jsou výrazné zejména u žen (úbytek estrogenu v souvislosti s menopauzou), ale nevyhýbají se ani mužům (postupný pokles testosteronu).
Výsledkem je zpomalený metabolismus, snadnější ukládání tuku v rizikových partiích, zvyšující se krevní tlak, horší hodnoty cholesterolu a často i pozvolný nárůst hladiny krevního cukru. Tyto změny tvoří půdu pro rozvoj civilizačních nemocí, které po padesátce nabývají na síle – a mnohdy přicházejí bez dramatických příznaků.
Infarkt: když srdce doplatí na roky životního stylu
Jedním z největších strašáků po padesátce je infarkt myokardu. Nejde přitom jen o náhlou a dramatickou událost, ale o konečný důsledek dlouholetého působení škodlivých faktorů na cévy a srdce.
Lidé, kteří si roky dopřávají sladká, tučná a slaná jídla, kouří, málo spí, ponocují a vyhýbají se pohybu, se po padesátce dostávají do výrazně rizikovější situace. Úbytek hormonů – zejména estrogenu u žen a testosteronu u mužů – odhalí a umocní škody, které se v těle hromadily už dříve.
Postupně se zvyšuje krevní tlak, hladina cholesterolu i krevního cukru, cévy ztrácejí pružnost a v jejich stěnách se ukládají tukové pláty. Tělo zároveň hůře hospodaří s energií, přibývá tuk v oblasti břicha a metabolismus se zpomaluje. Tento nebezpečný koktejl vede k rozvoji srdečně-cévních onemocnění, jejichž nejdramatičtějším projevem je právě infarkt.
Nejzrádnější na celé situaci je, že dlouhé roky nemusíte pociťovat žádné potíže. Mírná dušnost při chůzi do schodů, občasné svírání na hrudi nebo únava se často přisuzují věku, stresu či nedostatku spánku. Přitom mohou být prvními signály, že srdce pracuje na hranici svých možností.
Osteoporóza: tiché řídnutí kostí, které končí zlomeninou
Další nemocí, která po padesátce nabývá na významu, je osteoporóza – řídnutí kostí. Zatímco na vysoký tlak či cholesterol si lidé zvykli dávat pozor, kosti se často podceňují. To je ale velká chyba, zejména u žen.
Po menopauze dramaticky klesá hladina hormonu estrogenu, který mimo jiné chrání kostní hmotu. Kosti tak postupně ztrácejí svou hustotu a pevnost. Na první pohled to není vidět, nic nebolí, nic nepálí – až do chvíle, kdy přijde zlomenina po banálním pádu.
Na problém upozorňuje i odborník. Doktor Vladimír Palička z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně vysvětluje: „S přibývajícím věkem se riziko osteoporózy zvyšuje, každých deset let se zdvojnásobuje. Stavba těla má také vliv na osteoporózu, hubenější ženy mívají křehčí kosti, které se snadněji lámou.“
Osteoporóza se často pojí s dalšími potížemi. Chronická zánětlivá onemocnění, jako je revmatoidní artritida, mohou kostem dále škodit. Negativně působí i dlouhodobé užívání kortikoidů, které oslabuje kostní tkáň. Výsledkem je situace, kdy i zdánlivě nevinné uklouznutí na schodech může skončit zlomeným krčkem stehenní kosti a dlouhou rekonvalescencí.
Parkinsonova choroba: když mozek ztrácí kontrolu nad pohybem
Méně viditelným, ale o to závažnějším onemocněním, které se často objevuje mezi čtyřicítkou a šedesátkou, je Parkinsonova choroba. Jde o neurologické onemocnění, které zásadně mění kvalitu života a postupně omezuje samostatnost člověka.
Zajímavé je, že osteoporóza s Parkinsonovou chorobou často souvisí. Pravděpodobným společným jmenovatelem je porucha metabolismu vápníku – látky, která chybí tam, kde je potřeba (v kostech), a naopak se může hromadit v mozku, kde narušuje jeho funkci.
Odborníci se dodnes neshodli na jediném hlavním spouštěči Parkinsonovy choroby. Předpokládá se kombinace genetických předpokladů, vlivu prostředí a dalších faktorů. Jisté ale je, že nejčastěji postihuje právě lidi ve věku 40–60 let.
V mozku začnou odumírat buňky zodpovědné za tvorbu dopaminu, látky nezbytné pro plynulou koordinaci pohybů. Jakmile její hladina klesá, člověk postupně ztrácí kontrolu nad svým tělem. Může se objevit jemný třes hlavy, rukou, potíže udržet hrnek delší dobu, ztuhlost svalů nebo zpomalení pohybů. Tyto projevy bývají zpočátku nenápadné a přisuzují se únavě či „normálnímu stárnutí“.
Nemoci kloubů: když chybí kolagen a každý krok bolí
Bolesti kloubů po padesátce zažívá velká část populace. Nejde přitom jen o „opotřebení věkem“, ale také o úbytek kolagenu – bílkoviny, která drží pohromadě pojivové tkáně v celém těle.
Kolagen zajišťuje pružnost cév, pevnost pokožky a dobrou pohyblivost kloubů. S přibývajícím věkem ho tělo vytváří méně, což se projeví nejen vráskami, ale i tuhnutím kloubů a bolestí při pohybu.
Lékařka Ivana Húšťová popisuje význam této látky: „Kolagen je bílkovina s vláknitou strukturou, která zpevňuje, posiluje a regeneruje tkáně,“ a dodává: „Jak se kolagen z těla vytrácí, může být aktivní pohyb komplikovaný bolestmi kloubů.“
Dobrou zprávou je, že kolagen lze do určité míry doplňovat. Dříve na něj sázely hlavně naše babičky prostřednictvím silných vývarů, huspeniny a dlouho tažených polévek z kostí. Dnes jsou k dispozici také nejrůznější doplňky stravy, které mohou být vhodným doplňkem – zejména v kombinaci s přiměřeným pohybem, udržením zdravé hmotnosti a vyváženou stravou.
Rakovina: vyšší věk, vyšší riziko a klíčová role screeningu
Se zvyšujícím se věkem roste i riziko nádorových onemocnění. Po padesátce by proto měly být preventivní prohlídky samozřejmostí, nikoli volitelným luxusem.
U mužů se v tomto období výrazně zvyšuje pravděpodobnost rakoviny prostaty. Ženy by naopak měly být mimořádně obezřetné vůči rakovině prsu. Kromě toho existují nádory, které se týkají obou pohlaví – zejména rakovina tlustého střeva a konečníku.
Právě kvůli těmto diagnózám zdravotní pojišťovny zvou pojištěnce po padesátce na preventivní screening. Jde například o vyšetření stolice na okultní krvácení nebo kolonoskopii, mamografii u žen či vyšetření prostaty u mužů. Tato vyšetření mohou zachytit nádor v raném stadiu, kdy je šance na vyléčení mnohonásobně vyšší.
Mnoho lidí se přesto preventivním prohlídkám vyhýbá – ze strachu, studu nebo prosté pohodlnosti. Tím ale dávají nemocem náskok, který může být v konečném důsledku fatální.
Cukrovka 2. typu: nemoc, která nebolí, ale ničí tělo zevnitř
Dalším častým problémem po padesátce je diabetes 2. typu, tedy cukrovka spojená především se životním stylem. Významnou roli hraje věk, nezdravá strava a nedostatek pohybu – trojice, která společně vytváří ideální podmínky pro rozvoj této choroby.
Diabetolog Martin Prázný upozorňuje na jeden zásadní problém: „U cukrovky chybí jeden zásadní psychologický aspekt: pocit nemoci. Když vás bolí v krku, jdete k lékaři. Ale když máte zvýšenou hladinu krevního cukru, nemusíte mít žádné příznaky a nemáte důvod se domnívat, že je něco v nepořádku,“ vysvětluje.
Právě v tom spočívá největší nebezpečí diabetu 2. typu. Zvýšená hladina cukru v krvi nebolí, nijak bezprostředně neomezuje každodenní fungování. Přesto však dlouhodobě devastuje cévy a orgány. Neléčená nebo špatně kompenzovaná cukrovka může vést k srdečním onemocněním, ztrátě citlivosti dolních končetin, poškození zraku i selhání ledvin.
Včasné odhalení diabetu prostřednictvím pravidelných odběrů krve může zabránit nenávratnému poškození organismu. Zásadní je také úprava životního stylu – změna jídelníčku, zvýšení pohybové aktivity a často i redukce hmotnosti.
Jak se chránit: prevence, signály těla a role lékaře
Stárnutí zastavit nelze, ale způsob, jakým stárneme, ovlivnit můžeme. Po padesátce je důležité přestat spoléhat na to, že „se cítím dobře, tak jsem zdravý“, a začít brát vážně jak prevenci, tak jemné signály, které tělo vysílá.
Základem je pohyb přiměřený věku a kondici, pestrá a vyvážená strava, omezení stresu a dostatek spánku. Stejně důležité jsou však i pravidelné preventivní prohlídky u praktického lékaře a odborníků – internisty, gynekologa, urologa, kardiologa či diabetologa podle individuálních rizik.
Mnoho závažných nemocí v počátečních stadiích nebolí a nijak výrazně se neprojevuje. Proto je tak nebezpečné odkládat vyšetření nebo ignorovat varovné příznaky, jako jsou nevysvětlitelná únava, náhlý úbytek hmotnosti, přetrvávající bolesti, změny stolice či močení nebo opakované infekce.
Pokud zaznamenáte závažnější či neobvyklé změny, je nezbytné co nejdříve kontaktovat lékaře a nespoléhat na samoléčbu či rady z internetu. I když se vážným nemocem nelze vždy zcela vyhnout, včasná diagnóza často rozhoduje o tom, zda nemoc jen mírně upraví váš životní styl, nebo ho převrátí naruby.
Po padesátce tak začíná nová životní etapa, ve které se vyplatí být k sobě pozornější než kdy dříve – nejen kvůli sobě, ale i kvůli těm, kteří na vás spoléhají.
