reklama
Po tři desetiletí jsem stála po jeho boku. Vychovávala jsem naše děti, vedla domácnost, byla mu oporou ve chvílích, kdy mu kariéra šla vzhůru, ale i tehdy, kdy se mu vše sypalo pod rukama. Prošla jsem s ním každým životním obdobím. Byla jsem jeho partnerkou v tom nejplnějším smyslu slova.
A pak, jednoho dne u večeře, odložil příbor a s klidným hlasem mi oznámil:
– Miluji tě, Marino, ale… potřebuji mladší ženu. Bylo to, jako by porovnával ojeté auto s novým modelem. Nejprve jsem si myslela, že žertuje. Jenže on to myslel smrtelně vážně.
Pokračujte ve čtení článku na další straně.
