Naumova varuje, že pokud rodiče dětem neříkají laskavá slova, může to zničit sebevědomí a negativně ovlivnit psychiku. V praxi to znamená, že dítě začne pochybovat o vlastní hodnotě a může se propadnout do vnitřního pocitu, že není dost dobré.
Co si dítě odnese, když se necítí milované
Psycholožka popisuje, jak tvrdě může dítě vyhodnocovat i zdánlivě „obyčejné“ rodičovské chování: „Pokud se dítě necítí potřebné, milované, jedinečné, velkolepé. To má obrovský dopad na sebevědomí dítěte. Myslí si, že je hnusné, protože rodičům je nepříjemné se ho dotýkat, dostatečně ho nemilují a neoceňují.“
Takové vnitřní přesvědčení pak podle ní vytváří celou řadu negativních zkušeností, které se mohou postupně nabalovat. Dítě se může začít vyhýbat kontaktu, být přehnaně opatrné, nebo naopak zlobit, protože jinak si pozornost neumí zajistit.
Uzavření do sebe a problémy ve vztazích
Naumova zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby děti slyšely laskavá slova a cítily lásku a obdiv rodičů. V opačném případě podle ní hrozí, že se dítě stáhne do sebe a bude mít potíže v sociálním kontaktu.
Zároveň popisuje i dopady do dospělosti: „Podle ní ji člověk, který v dětství neměl dostatek lásky, hledá u partnera stejného pohlaví, ale vztahy s opačným pohlavím nefungují.“
Další část odborného pohledu míří na to, jak se může vyvíjet vztahové chování u lidí, kteří v dětství postrádali bezpečí a přijetí. Psychologové v této souvislosti uvádějí, že tito lidé se mohou bát pouštět ostatní do svého života. A když se o vztah pokusí, může být dynamika nezdravě „uzavřená“ jen do dvojice: „A když se snaží budovat vztahy, zjistí, že jsou symbiotičtí. Pár se do sebe ponořil a přestal komunikovat s ostatními.“
Nejtěžší varování: když se k nedostatku lásky přidá krutost a zneužívání
Nejzávažnější část varování se týká situací, kdy nejde jen o chladnější výchovu nebo málo projevů, ale o krutost, násilí či zneužívání. Naumova upozorňuje, že následky mohou být extrémní: „Navíc nedostatek náklonnosti může vést k vážnějším následkům. Pokud byly například děti zneužívány, mohou se z nich v dospělosti stát vrazi a dokonce sérioví maniaci.“
Jako vysvětlení uvádí, že člověk, který vyrůstá v krutosti, si může podobné zacházení „zvnitřnit“ a považovat je za normu: „Podle psycholožky je to dáno tím, že byli v dětství vychováváni v krutosti, jsou zvyklí se podobně chovat k lidem kolem sebe.“
Co si z toho mají rodiče odnést
Klíčové sdělení je jednoduché: dítě potřebuje cítit, že je milované – nejen materiálně zabezpečené, ale také přijaté, oceňované a v bezpečí. Laskavá slova, zájem, fyzická blízkost přiměřená věku a respektující komunikace nejsou „rozmazlování“. Pro mnoho dětí jsou základní pojistkou, že se budou vyvíjet zdravě a neponesou si do života pocit, že nejsou dost.
Pokud má rodina pocit, že se doma dlouhodobě nedaří komunikovat bez napětí, nebo dítě vykazuje výrazné změny chování, může být na místě vyhledat pomoc odborníka. Včasná podpora bývá podle psychologů jedním z nejdůležitějších kroků, jak rizika do budoucna snížit.
