Jeho výpověď zaujala i tím, že se kvůli ní podrobil testu na detektoru lži. Taylor tvrdí, že při něm odpověděl na všechny otázky tak, že výsledek vyšel jako pravdivý.
Svět bez zločinu a nemocí, ale lidé prý vypadají jako kyborgové
Největší část jeho vyprávění se točí kolem toho, jak měl vypadat život za tisíce let. Podle Taylora v roce 8973 neexistuje zločin, konflikty, chudoba ani nemoci. Zároveň ale popisuje, že obyvatelé budoucnosti působí na první pohled zvláštně: přirovnává je ke kyborgům a mluví o hybridech člověka a robota.
Tvrdí, že bytosti, které měl potkat, měly neobvykle velké hlavy a oči a naopak malá ústa. Přesto je líčí jako přátelské a zdůrazňuje, že „vypadaly divně“, ale podle něj měly „zlaté srdce“.
Telepatie a nesmrtelnost
Podle Taylora měly tyto bytosti komunikovat telepaticky. Zároveň ale uvádí, že se s ním dokázaly domluvit i anglicky. Za jejich největší výhodu označuje nesmrtelnost a domnívá se, že jde o přímé potomky dnešních lidí, jen zásadně proměněné technologiemi.
Technologie cestování časem prý existuje od roku 1981
Taylor ve svých tvrzeních zachází ještě dál. Podle něj technologie umožňující cestování v čase existuje už od roku 1981. Tvrdí také, že veřejnost má právo znát pravdu a že v budoucnu budeme cestovat časem i prostorem „bez jakýchkoli překážek“.
Součástí jeho vyprávění je i obava o vlastní bezpečí. V jedné z pasáží říká: „Vystavuji se velkému nebezpečí, když vám říkám pravdu,“ a zároveň dodává varování: „Teď po mně jdou.“
Nejen rok 8973: Zmínil i rok 3000 a temné varování
V jeho příběhu se objevuje ještě jeden časový skok. Taylor tvrdí, že se ocitl také v roce 3000 — a ten naopak popisuje jako nepříjemnou zkušenost. Podle něj ho šokovalo prostředí a stav planety.
„Nechtěl jsem tam zůstat příliš dlouho. Viděl jsem rudou oblohu a všechno bylo znečištěné. Uvědomil jsem si, že ve vzduchu je radiace, takže jsem musel okamžitě pryč,“ přiznal.
Detektor lži jako „důkaz“? Opatrnost je na místě
Taylorův příběh vyvolává silné reakce — od fascinace až po odmítání. Sám připouští, že většina lidí jeho vyprávění považuje za nesmysl. Zároveň ale tvrdí, že jeho historky měly projít testy na detektoru lži.
Je dobré připomenout, že detektor lži obecně neprokazuje objektivní pravdu v tom smyslu, že by „odhalil realitu“ popisovaných událostí. Zaznamenává fyziologické reakce, které mohou souviset se stresem či emocemi, a výsledky mohou být ovlivněny řadou faktorů. Přesto Taylor svůj test prezentuje jako potvrzení, že si nevymýšlí.
Co si z toho odnést
Pokud je Taylorova výpověď jen fantazií, jde o další z řady příběhů, které se pohybují na pomezí sci-fi a konspiračních teorií. Pokud by na ní ale bylo něco pravdy, vyvolalo by to zásadní otázky o možnostech cestování časem, vývoji lidstva i budoucnosti planety. Bez ověřitelných důkazů však zůstává u tvrzení, která nelze nezávisle potvrdit, a je na čtenářích, jakou váhu jim přisoudí.
