Když vypukla druhá světová válka, Floyd narukoval do armády. Tehdy ještě nebyli manželé, ale odloučení zvládali po svém: psali si. Podle rodiny si vyměnili stovky milostných dopisů, které jim pomáhaly přečkat dlouhé měsíce nejistoty.
Po válce svatba a nový život v Kalifornii
Po návratu domů Floyd neváhal a Violet požádal o ruku. Společně se usadili na ranči v Kalifornii a postupně se jim narodily tři děti. V očích blízkých šlo o manželství postavené na věrnosti, na zvyku starat se jeden o druhého a na každodenních maličkostech, které tvoří společný domov.
Jenže stáří bývá neúprosné a i idylické příběhy často prověří nemoc.
Nemoc, která mění člověka i rodinu
Před několika lety lékaři Violet diagnostikovali demenci. Taková diagnóza obvykle zasáhne nejen samotného pacienta, ale i celé jeho okolí. Podle rodiny Floyd svou ženu nikdy neopustil a pomáhal jí, jak jen mohl, i když to znamenalo každodenní péči a postupné smiřování se s tím, že Violet už nebude tou ženou jako dřív.
Oba rodiče se nakonec přestěhovali do domova seniorů, kde měli potřebnou asistenci. Rodina přitom doufala, že spolu budou moci zůstat co nejdéle.
Šokující zjištění: Floydovi selhaly ledviny
Situace se dramaticky změnila ve chvíli, kdy lékaři zjistili, že Floydovi selhaly ledviny. Pro rodinu to byl šok – a zároveň začátek posledního, nejtěžšího období.
V domově seniorů se pak odehrál okamžik, na který jejich blízcí nikdy nezapomenou. Floyd byl v posledních chvílích života se svou ženou. Podle rodiny ji držel za ruku a Violet ho objímala.
Poslední objetí a událost, která rodinu ohromila
Floyd naposledy vydechl v náručí své milované Violet. A právě to, co následovalo, vyvolalo u jejich dcery i dalších příbuzných silné emoce.
Violet svého muže objímala až do konce – a přibližně o hodinu později zemřela také ona. Pro rodinu to byl okamžik, který popsali jako šokující a zároveň nesmírně dojemný: jako by se ani na samotném konci nedokázali pustit.
„Ani smrt je nedokázala rozdělit,“ shodují se blízcí
Okolí manželů jejich příběh vnímá jako symbol výjimečné oddanosti. V rodině se mluví o tom, že Floyd a Violet představovali opravdovou lásku, která se nevytratila ani v době nemoci a fyzického úpadku.
„Ani smrt je nedokázala rozdělit.“
Zatímco podobné příběhy bývají vzácné, Hartwigovi připomínají, že někdy může být největší silou vztahu prostá přítomnost – být s druhým člověkem i ve chvílích, kdy už se nedá nic „spravit“, jen držet za ruku.
