Pro Rohloffa přitom nejde jen o podnikání. Stříhání bere jako činnost, která ho udržuje v kondici a zároveň mu dává smysl. O tom, co je v jeho profesi nejdůležitější, má jasno: „Musíte být laskaví k lidem.“ Dodává, že člověk musí umět naslouchat a být slušný: „Musíte být dobrý posluchač a dobrý člověk, to je nejdůležitější. Můj otec byl takový a já jsem tak vyrostl,“ říká.
Rodinná tradice: vyrůstal doslova za holičstvím
Rohloff se narodil a vyrůstal v městečku Black Creek ve Wisconsinu. Jeho otec Erv Rohloff tam provozoval holičství zhruba 50 let – začal v roce 1928. Rodina navíc bydlela přímo za obchodem, takže Bob trávil v salonu velkou část dětství. Vzpomíná i na chvíle, kdy maminka nosila do holičství dobroty z kuchyně.
Atmosféru té doby popsal jednoduše: „Bylo zajímavé vyrůstat v této atmosféře“.
Začal už na střední: licenci získal v 19 letech
Holičský výcvik začal Bob Rohloff v roce 1948, ještě jako student střední školy. Každé pondělí chodil na učiliště a ve čtvrtek večer předváděl stříhání před zkušební komisí. O tři roky později, v 19 letech, získal licenci a mohl pracovat oficiálně.
V životě se ale nezastavil na jednom místě. Na čas vedl otcovu firmu v rodném městě, později se přestěhoval do Utahu a pak do Arizony, kde se k němu přidal jeho bratr. Nakonec se s rodinou vrátil do Wisconsinu a usadil se v Appletonu, nedaleko místa, kde vyrůstal.
Sen odkládaný roky: vlastní obchod otevřel až v 91
Výraznou část pozdější kariéry strávil Rohloff v Hortonville Family Barber Shop ve městě Hortonville, kde pracoval 11 let. Důchodový věk už měl dávno za sebou, jenže s prací skončit nechtěl. Naopak – dlouhodobě snil o tom, že jednou otevře vlastní holičství.
To se stalo 5. června, kdy společně s Markem Karweickem a Moirou Schimke (bývalými majiteli Hortonville Family Barbershop) otevřeli jeho vysněný podnik. Má být staromódní, inspirovaný tím, co si pamatoval z dětství – a nechybí ani 100 let staré holičské křeslo.
Rodina měla o jeho rozhodnutí jasno: „Mám dvě dcery, které si v 91 letech myslely, že jsem úplný blázen,“ říká s tím, že se svého rozhodnutí držel a opřel se i o podporu manželky. Výsledek? „Jsem tak klidný. Řekl jsem své ženě: Jsem nejšťastnější 91letý chlap v celé zemi,“ dodává.
Pracovní režim, který by mu mohli závidět i mladší
Rohloff dnes pracuje celý čtvrtek a pátek, v úterý do poledne a do salonu chodí také každou třetí sobotu. Klientelu mají v týmu rozdělenou přirozeně: Rohloffovi zákazníci jsou hlavně starší místní farmáři, Karweick prý přitahuje mladší a Moira Schimke se stará o ženskou klientelu. Jak to shrnuje sám Rohloff: „Dá se říci, že jsme podnik s kompletními službami,“ říká.
Komunita drží při sobě: zelenina, med i javorový sirup
V okolí funguje těsná komunita a salon se stal místem setkávání. Rohloff si tam našel řadu přátel a lidé mu podle jeho slov nosí i dary z farem – čerstvou zeleninu, med nebo javorový sirup.
„Dokud budu zdravý.“ Nízké ceny drží schválně
Na otázku, jak dlouho chce ještě pracovat, odpovídá bez velkých plánů: „Lidé se často ptají, jak dlouho plánuji pracovat, a já říkám, že to není na mně: dokud budu zdravý. Cítím se prostě skvěle, takže budu pokračovat v práci,“ vysvětluje.
Stříhání vnímá jako koníček – podobně jako jiní lidé hrají golf. I proto si podle svých slov drží nízké ceny, aby si návštěvu holičství mohli dovolit i ti, kteří počítají každou korunu.
Důchod jako možnost dělat to, co člověk miluje
Do budoucna je podle Rohloffa domluveno, že až jednou skončí, partner Mark Karweick je připraven podnik převzít. Zatím ale veterán nůžek a břitvy jasně říká, že zůstat aktivní je pro něj zásadní.
Jeho životní motto shrnuje věta, kterou opakuje i ve svém věku: „Na důchod se dívám jako na to, že mohu dělat to, co miluji, ale ne jako na nutnost přestat pracovat, a nemyslím si, že by to lidé měli dělat. Myslím, že bychom měli pracovat, dokud to půjde,“ uzavírá.
