Podle popisů z této oblasti má podobnou zkušenost zhruba 2 % dětí narozených s ženským vzhledem zevních pohlavních orgánů. V terénních pozorováních se uvádí i přibližný poměr, že na každých 90 chlapců připadá v komunitě zhruba jeden takový případ.
Co za tím stojí: genetická mutace a chybějící enzym
Lékařská komunita se tímto fenoménem zabývá desítky let. Už na počátku 70. let se do Las Salinas vydal endokrinolog Julian Imperato-McGinley z Cornell Medical College v New Yorku, aby záhadu podrobněji prozkoumal.
Výzkum postupně ukázal na genetickou příčinu: děti jsou nositeli mutace, která vede k nedostatku enzymu 5α-reduktázy. Tento enzym je v těle zásadní, protože přeměňuje testosteron na dihydrotestosteron (DHT) – hormon důležitý pro vývoj některých mužských pohlavních znaků.
Během embryonálního vývoje DHT ovlivňuje formování penisu, šourku a prostaty. Pokud enzym chybí, část vývoje se „zpozdí“ a zevní pohlavní orgány mohou při narození vypadat spíše žensky. Zlom nastává v pubertě: s růstem hladiny testosteronu se začnou výrazněji projevovat mužské znaky a dochází i ke změnám pohlavních orgánů, svalů a ochlupení.
Nejde jen o Dominikánskou republiku
Podobný jev byl popsán i mimo Karibik. Podle informací, které přinesl deník The Guardian, vědci zaznamenali srovnatelný fenomén také na Papui-Nové Guineji. To posiluje závěr, že nejde o „místní záhadu“, ale o vzácnou geneticky podmíněnou poruchu, která se může výrazněji projevit tam, kde je mutace v populaci častější.
Příběh Johnnyho: dětství mezi dvěma rolemi
Za odbornými pojmy stojí konkrétní lidské příběhy. Jeden z nejznámějších pochází přímo z Las Salinas. Johnny se narodil jako dívka jménem Felicita, ale už v raném věku cítil, že se s dívčí rolí neztotožňuje. Své zkušenosti popsal slovy: „Nikdy jsem se nerad oblékal jako dívka, a i když mi rodiče kupovali hračky pro dívky, nikdy jsem si s nimi nehrál. Když jsem viděl skupinu chlapců, jak si hrají s míčem, šel jsem za nimi,“ uvedl.
Proměna v pubertě pro něj ale neznamenala jen úlevu, že jeho tělo začalo odpovídat tomu, jak se cítil. Ve škole čelil posměchu a stigmatizaci: „Říkali mi ďáble, ošklivé věci, sprostá slova.“
Jak k tomu přistupuje společnost: operace vs. „třetí pohlaví“
Přístup k intersexuálním dětem se ve světě liší. V některých zemích jsou děti s nejednoznačnými pohlavními znaky podrobovány chirurgickým zákrokům velmi brzy po narození. V Dominikánské republice se však v komunitách, kde se tento fenomén vyskytuje, častěji mluví o tom, že jsou tyto děti vnímány jako „třetí pohlaví“ a procházejí nejednoznačnou genderovou socializací až do doby, kdy se v pubertě projeví změny.
V praxi to znamená, že rodiny i okolí někdy vyčkávají, jak se bude vyvíjet tělo i identita dítěte. Zkušenosti z Las Salinas naznačují, že se většina takto narozených lidí v dospělosti identifikuje jako muži. Současně však existují i případy, kdy se někteří rozhodli pro operaci, aby zůstali ženami.
Co je největší riziko: stigma a tlak na rychlé rozhodnutí
Samotná biologická podstata jevu je pro medicínu popsána poměrně jasně – klíčovou roli hraje deficit 5α-reduktázy. Nejtěžší část však často přichází mimo ordinace: v rodině, ve škole a v celé komunitě. Děti mohou čelit šikaně, nepochopení a tlaku na to, aby se „rychle zařadily“ do jedné z tradičních kategorií.
Právě proto se v debatách o intersexuálních stavech stále častěji zdůrazňuje potřeba citlivého přístupu, kvalitního poradenství pro rodiny a ochrany dítěte před stigmatem – bez unáhlených kroků, které by později mohly být v rozporu s jeho identitou i zdravotními potřebami.
