„Honzíku, copak děláš?“ zeptal se Petr jemně, aby chlapce nerozptýlil.
„Chci si zkusit být dospělý,“ odpověděl Honzík a znovu si srovnal bota, který mu sklouzl z malé nožky. Udělal další opatrný krok, jako by tím vstupoval do jiného světa.
Petr se tiše posadil na lavičku a sledoval ho s lehkým úsměvem v koutcích úst, ale i s píchající něhou v srdci. Věděl, že zasáhnout by teď znamenalo narušit něco důležitého. Tohle nebyla hra. Honzík si právě zkoušel první, neviditelný krok k tomu, čemu říkáme dospělost.
„Myslíš, že být dospělý je jednoduché?“ pronesl Petr klidně.
Honzík bez váhání přikývl: „Vy a táta všechno víte. Nikdo vám neříká, co máte dělat.“
Petr se pousmál. Jak bláhově jednoduše vidí svět dětské oči. V duchu se vrátil do vlastních dětských let, kdy se i on kdysi pokoušel nasoukat do otcových holínek. Tehdy věřil, že stačí obout velké boty a z chlapce se stane muž.
„Víš,“ začal Petr jemně, „v těchto botách šel tvůj táta na svůj první pracovní pohovor. Říkal, že v nich začal opravdový život dospělého člověka.“
Honzík se na boty zadíval s novou vážností. Byly to pro něj víc než jen staré kožené střevíce. Byly symbolem odvahy a dospělosti, do které teprve dorůstá.
„Chci v nich taky ujít pár kroků. Třeba mi to pomůže začít,“ řekl se svou dětskou odhodlaností.
Petr přikývl: „Jen na chvíli, Honzíku. Pak se vrať zpátky do svých papučí. Na dospělost máš ještě čas.“
Chlapec klopýtavě ušel pár kroků, každý jeden s výrazem takového soustředění, jako kdyby kráčel po laně nad propastí. Pro něj to nebyla obyčejná hra. Byla to první lekce o tom, že stát se dospělým znamená nejen nosit velké boty, ale hlavně zvládnout kroky, které život přináší.
Petr v tu chvíli cítil, jak moc mu ten obraz připomíná celý život. Dospělost nejsou velké boty. Je to odvaha jít dál i tehdy, když by člověk raději zůstal stát. Je to schopnost přijmout odpovědnost i za ty, kteří na vás spoléhají. Je to každodenní boj s vlastní únavou, s pochybnostmi, s obavami, ale i s láskou.
A právě tady — v tiché chodbě, s malým chlapcem v příliš velkých botách — začíná první krůček k tomu být mužem.
