V pražském parku, na ledově studené lavičce, seděl starší muž zabalený do ošoupaného kabátu, který mu kdysi sloužil při práci elektrikáře. Viktor Novák – důchodce, vdovec, otec jediného syna. Jeho život se ještě donedávna zdál poklidný, až do chvíle, kdy se v jediném dni všechno obrátilo vzhůru nohama.
Syn přivedl do rodinného domu novou manželku Janu. Od první chvíle, kdy Viktor poznal její ledový úsměv a přísný pohled, tušil, že se blíží bouře. A nemýlil se. Bez jediné hádky, bez křiku, systematicky začala Jana vytlačovat Viktorův život na okraj. Jeho sbírka knih skončila ve sklepě, oblíbené křeslo bylo prohlášeno za "nemoderní", dokonce i jeho konvice na čaj zmizela beze stopy. Nakonec přišlo i to nejhorší: „Nechtěl bys raději jít do domova důchodců? Nebo třeba k tetě do Brna?“ pronášel syn, pod vlivem své ženy, čím dál častěji.
