Její matka říká: „Lidé říkali, že vypadá jako porcelánová panenka nebo miminko v kočárku, a stále jí říkají Paleček, ale ona už není dítě."
Charlotte trpí vzácným onemocněním zvaným prvotní nanismus.
Její rodiče nesou extrémně vzácný gen, který zdědila jejich nejmladší dcera. Její další sourozenci se narodili zdraví a vyvíjejí se normálně.
Charlotte navštěvovala běžnou školu ve východním Yorkshiru s pomocí osobního učitele. Ačkoli primordiální nanismus často vede k opožděnému vývoji, do šesti let ji zaměstnanci školy hodnotili na vývojové úrovni tříletého dítěte, což považovali za významný úspěch. Dnes Charlotte vyniká akademicky, ráda se stýká se svými vrstevníky a je velmi oblíbená.
Když přemítají o prvních dnech po Charlottině narození, její rodiče je popisují jako neuvěřitelně obtížné, plné neustálé úzkosti o její přežití. Byla tak křehká, že ji ani nemohli držet.
Její matka poznamenává: „Lidé, kteří se s ní setkají poprvé, se často bojí, že by ji mohli zlomit, kdyby se jí dotkli. Ale je to čilá holčička, která nevydrží ani chvíli v klidu.“
Nyní žije Charlotte relativně normální život. Má ráda rodinné projížďky na koni a chodí do školy. Když jí byly dva roky, vysílal se o ní dokument, který sledovaly miliony lidí po celém světě. Dnes lidé z celého světa nadále sledují příběh nejmenší holčičky světa.
