Jeho manželka Mirjam nyní vysvětlila, proč se poslední rozloučení odehrálo zcela mimo zraky veřejnosti. Společně s dcerou se rozhodly pro intimní, soukromý obřad, bez kamer, novinářů a velkolepých gest.
Po téměř sedmačtyřiceti letech společného života prý neměla sebemenší potřebu otevírat nejbolestivější chvíli svého života cizím lidem.
Zdůraznila, že nikdy nestála o mediální pozornost, a v tomto období už vůbec ne. Proto rodina požádala o respekt a klid, aby se mohla s Valentou rozloučit v úzkém kruhu těch úplně nejbližších.
Zmatek kolem pohřbu: od „žádného obřadu“ k drbům o zákazu
Krátce po zprávě o úmrtí se ale mezi fanoušky a v zákulisí hudební scény začaly objevovat protichůdné informace.
Objevila se tvrzení, že pohřeb se vůbec konat nemá, případně že proběhne bez přítomnosti veřejnosti i kolegů z kapely.
Tuto verzi nepřímo podpořil i frontman Olympicu Petr Janda, který tehdy vycházel z informací, jež měl v tu chvíli k dispozici. Uvedl, že podle rodiny veřejné rozloučení nepřipadá v úvahu.
Později se ale situace začala dál překrucovat. Do hry vstoupily drby, že rodina měla kapelu dokonce „odstřihnout“ a že členové Olympicu měli mít na obřad přímo zákaz vstupu.
Přesně tohle byla chvíle, kdy se Mirjam rozhodla ozvat – a rázně uvedla věci na pravou míru.
„Žádný zákaz pro Olympic neexistoval.“ Vdova důrazně odmítá fámy
Vdova po Jiřím Valentovi jasně a otevřeně odmítla, že by kdy zakázala účast komukoli z Olympicu.
Důrazně vysvětlila, že cílem bylo výhradně udržet obřad v soukromé rovině, nikoli někoho úmyslně vylučovat.
Podle jejích slov nešlo o bojkot kapely, ale o snahu, aby se smuteční chvíle nezměnila v mediální show.
Zdůraznila, že si bývalých kolegů svého manžela velmi váží a má k nim respekt. Jakékoli řeči o tom, že by je u rakve nechtěla vidět, označila za nepravdivé a zraňující.
Jediným přáním rodiny bylo, aby poslední rozloučení zůstalo důstojné, klidné a chráněné před bulvárem a zvědavými objektivy – nic víc, nic míň.
Těžké období před tragédií: ztráty, odchody a psychická zátěž
Smrt Jiřího Valenty otřásla i jeho kolegy z muzikantské branže, kteří dobře věděli, že v posledních letech neprožíval jednoduché období.
Podle lidí z okolí se potýkal s dlouhodobým vnitřním napětím, které v něm zanechaly zásadní životní zlomy. Mezi ty největší patřil odchod dlouholetého spoluhráče a kamaráda Milana Peroutky staršího, jenž byl rovněž součástí Olympicu.
Smrt bubeníka Milana „Ferdy“ Peroutky zasáhla Valentovu psychiku natolik, že se s ní podle všeho nikdy úplně nevyrovnal.
Po odchodu z kapely pak čelil nové životní etapě, v níž už neměl oporu v každodenním hraní s Olympicem, s nímž strávil více než tři desetiletí.
Rodina nyní žádá, aby se na tento kontext nezapomínalo – a aby se místo senzacechtivých teorií věnovala pozornost tomu, jak se s takovou ztrátou vyrovnávají nejbližší.
Rodina v nejtěžší chvíli: důstojnost, ticho a prosba o respekt
Mirjam Valenta dnes stojí před úkolem, který by si dobrovolně nezvolil nikdo – vyrovnat se s náhlou a tragickou ztrátou životního partnera, se kterým sdílela téměř půl století.
Společně s dcerou se snaží tuto etapu zvládnout v absolutním soukromí. Pro vdovu je zásadní především důstojnost a ticho, které podle ní k poslednímu rozloučení patří.
Veřejnost proto žádá, aby respektovala rozhodnutí rodiny a nesnažila se do jejich bolesti dál zasahovat.
Spekulace o zákazu pro kapelu jsou pro ni jen dalším zbytečným nánosem na už tak těžké dny.
Místo hledání senzací tak vdova po Jiřím Valentovi prosí, aby si ti, kdo měli hudebníka rádi, uchovali vzpomínku na něj skrze jeho muziku – a dopřáli rodině čas, který teď potřebuje víc než cokoli jiného.
