Právě proto se tým z Technické univerzity v Mnichově zaměřil na co nejpřesnější měření pohybu Země a na rekonstrukci toho, jak se rychlost rotace v historii vyvíjela. Výsledkem má být lepší schopnost popsat kolísání rotace a jeho dopady na porozumění planetárním procesům.
Ultrapřesný laser z observatoře Wettzell
Klíčovou roli v práci vědců hrálo ultrapřesné laserové zařízení na geodetické observatoři Wettzell. Díky němu bylo možné provést podrobnou analýzu pohybu Země a získat mimořádně přesná měření, z nichž lze vycházet při tvorbě modelů i při zpřesňování dlouhodobých odhadů.
Vedoucí projektu Ulrich Schreiber vysvětlil, že podobná měření jsou důležitá nejen pro astronomii, ale i pro klimatologii a meteorologii, protože pomáhají lépe zachytit souvislosti mezi pohybem Země a jevy v atmosféře a oceánech.
„Výkyvy rotace nejsou důležité jen pro astronomii, ale také je naléhavě potřebujeme k vytvoření přesných klimatických modelů a lepšímu pochopení jevů počasí, jako je El Niño. A čím přesnější data, tím přesnější budou předpovědi.“
Kdy může mít den 25 hodin
Podle popisované analýzy se délka dne v průběhu velmi dlouhého geologického času měnila. Během vývoje Země se rotační poměry postupně posouvaly: v době nejranějšího života měly dny trvat zhruba 18 hodin a 41 minut, zatímco přibližně od období před 66 miliony lety – tedy zhruba z doby dinosaurů – se délka dne ustálila na přibližně 24 hodin.
Nejvíce pozornosti ale poutá odhad, kdy by mohl den dosáhnout délky 25 hodin. Podle závěrů analýzy by k tomu mělo dojít až za velmi dlouhou dobu.
Vědci uvádějí, že k okamžiku, kdy dny začnou trvat 25 hodin, by mělo dojít až za 200 milionů let. I když se toho lidé nedožijí, je užitečné tento vědecký pokrok vnímat a chápat jeho praktický přínos v každodenním životě – zejména pro lepší porozumění meteorologickým jevům a jejich dopadu na naše životy.
Co si z toho odnést dnes
I když je horizont 200 milionů let pro člověka nepředstavitelný, hlavní přínos podobných studií je praktický už teď: zpřesňování měření rotace a jejích výkyvů pomáhá lépe chápat dlouhodobé oscilace Země a v návaznosti na to i jevy, které se promítají do modelování klimatu a počasí. Čím přesnější jsou vstupní data, tím spolehlivější mohou být výpočty, které na nich stojí.
