Dárek, který změnil všechno
Když mu bylo osm, dostal od otce vysněné modré kolo. A právě v té době spolu s dědou vyrobili pro tatínka vlastnoručně dřevěnou stojánku na klíče. Tehdy byl jejich domov plný štěstí.
Na tatínkovy narozeniny však přinesl sám i svůj dárek — štěně Bleska. Otec ho nazval splněným dětským snem. Blesk rostl a stal se nejen miláčkem rodiny, ale i ochráncem, který dokonce jednou zachránil otce při nočním přepadení.
Ztráta, která rodinu roztrhala
Pak však přišla nemoc — leukémie si vzala otce během několika měsíců. Honza ztratil tátu, ale zůstal mu Blesk. Od té doby byli nerozluční.
Po letech se však v jejich životě objevil Karel, nový partner matky. Zdvořilý muž, ale s vážnou alergií na psy. Matka dlouho váhala, ale nakonec začala tlačit: „Musíme Bleska dát pryč.“
Nejtěžší rozhodnutí života
Honza odmítal zradit čtyřnohého přítele. Nabízel Bleska kamarádům i příbuzným, ale nikdo si starého psa vzít nechtěl. Nakonec padlo rozhodnutí: „Do útulku ho nedám. Půjdu k dědovi.“
Matka plakala, ale Honza byl neoblomný. Pro něj byl Blesk rodina. Nakonec mu pomohla i Karlova slova: „Pusť ho. Kluk je dospělý. Proč ho dusit?“
A tak se Honza přestěhoval s Bleskem k dědovi.
Začátek nového života
U dědy se rychle zabydleli. Všechno se vracelo do starých kolejí. A pak přišla nová kapitola. Když dědovi selhalo srdce, dorazila zdravotní sestra Běla. Nebála se Bleska, naopak si ho ihned oblíbila.
Postupně vzniklo mezi ní a Honzou hluboké pouto. Procházky se změnily v rozhovory, rozhovory ve vztah. Nakonec se vzali a narodilo se jim dítě — Jirka.
Blesk splnil svůj životní úkol
Blesk, přestože už zestárl, věrně zůstával po jejich boku. Vyměnil své místo u televize za pelíšek vedle dětské postýlky. Hlídal malého Jirku, spal u něj, trpělivě ho doprovázel, když se učil chodit.
A když jednoho dne Jirka sáhl na jeho čenich a vyslovil první slovo „pes“, Blesk zavrtěl ocasem. Jako by věděl, že jeho poslání je u konce. Věrný přítel, který nikdy nezradil — a nikdy zrazen nebyl.
