reklama
V časech, kdy ještě existovalo Československo, jsem udělal krok, který většina nechápala. Oženil jsem se s ženou, která už měla tři děti. A přesto toho nikdy nelitoval.
Bylo to v osmdesátých letech, v našem malém městečku u Liberce. Mně bylo třicet, pracoval jsem ve fabrice a žil na koleji. Dny mi plynuly mezi prací, televizí, šachy a občasným pivem s kamarády. V rodinném životě jsem byl sám, i když jsem po rodině někde hluboko v duši toužil.
Všechno změnil jeden obyčejný podzimní den. Pršelo a já si zašel do samoobsluhy pro čerstvý chleba. Za pultem tehdy stála Alena. Nikdy předtím jsem si jí pořádně nevšiml. Ten den mě ale upoutaly její unavené, přesto vřelé oči, ve kterých svítila zvláštní jiskra.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
