Smutek, který ji zaplavuje, popisuje bez příkras.
„Je to fyzicky bolestivé. Něco, co svírá celé tělo. Sama nechápu, odkud beru sílu ráno vstát,“ naznačila ve svých otevřených vyjádřeních.
„Žiju už jen kvůli Oliverovi“
Nikola otevřeně přiznává, že jediným pevným bodem jejího života je syn Oliver. Právě on je tím, kdo ji drží nad hladinou ve chvílích, kdy má pocit, že se svět definitivně zastavil.
Na sociálních sítích naznačila, že bez syna po svém boku by byly některé dny zcela nezvládnutelné.
Nejde o frázi, ale o syrovou realitu ženy, která přišla o životního partnera.
Samota, která drtí
Ztráta Patrika Hezuckého zasáhla Nikolu nejen psychicky, ale i v každodenním fungování. Najednou zůstala na všechno úplně sama – na péči o dítě, domácnost i na zpracování vlastního žalu.
Přiznává, že existovaly momenty, kdy se jí i obyčejné vstávání, vaření nebo komunikace s okolím zdály jako nepřekonatelný úkol. Smutek se neptá, jestli je čas fungovat.
Sestra jako záchranný kruh
V nejtěžších dnech sehrála klíčovou roli sestřina pomoc. Ta za Nikolou bez váhání přiletěla a převzala péči nejen o domácnost, ale i o malého Olivera.
Nikola jí veřejně vyjádřila hlubokou vděčnost za to, že jí pomohla přežít období, kdy hrozilo úplné zhroucení.
Bez ní by některé dny podle vlastních slov nezvládla.
Vánoce bez manžela
Obzvlášť kruté byly pro Nikolu vánoční svátky. Poprvé v životě je prožila bez muže, se kterým je měla spojené.
I přesto se snažila potlačit vlastní bolest a vytvořit synovi alespoň zdání pohádkových Vánoc.
Uvnitř ale cítila prázdnotu, kterou nelze ničím zaplnit.
Bez plánů, bez iluzí
Do nového roku vstupuje Nikola Hezucká bez velkých očekávání. Otevřeně přiznává, že už nevěří na fráze o lepších zítřcích.
Jediné, po čem teď touží, je klid.
Chce žít pomalu, poctivě a tak, aby na ni byl její zesnulý manžel hrdý.
Ne jako na někoho dokonalého, ale jako na ženu, která se nevzdala.
Odchod Patrika Hezuckého
Patrik Hezucký zemřel začátkem prosince ve věku 55 let po těžké nemoci. Nádor zasáhl jeho játra a zdravotní stav se v posledních měsících výrazně zhoršoval. Veřejnost ho naposledy vídala na invalidním vozíku.
Na jeho památku se chystá benefiční koncert, jehož výtěžek poputuje právě Nikole a malému Oliverovi.
Příběh Nikoly Hezucké je bolestnou připomínkou toho, že žal nemá časový plán – a že někdy je největší odvaha prostě zůstat a vydržet další den.
