Přestože je obklopena nádhernou přírodou, přiznává, že bolest zůstává.
„A i přesto, že jsem na takovém překrásném místě, smutno je mi stále příšerně. Budím se smutná, celý den prožívám smutná a usínám smutná. Zlomená a tak strašně bolavá. milion náhodných vzpomínek každý den, milion slz,“ napsala na sociální síti.
Rozervané srdce neporučíš
Nikola otevřeně popisuje, že se snaží sama sebe přesvědčit, že by měla cítit vděčnost a radost. Slunce, oceán, blízkost rodiny. Jenže realita je jiná.
„Stále sama sebe přesvědčuju, že bych se přeci měla radovat, že je tady nádherně, svítí slunce, voní oceán... Ale nepomáhá nic. Vlastně je jedno, jestli jsem tady nebo někde zavřená v jeskyni. Rozervanému srdci neporučíš,“ svěřila se.
Poděkovala také své sestře Petře za podporu a útočiště:
„Díky za čas a trpělivost, kterou se mnou má a za tu nejlepší večerní margaritu. A už ať je aspoň malilinko lépe, proboha... tyhle pocity bych nepřála ani největšímu nepříteli. A tobě živote, osude, bože, nebo co seš zač, tobě nikdy neodpustím...“
Útoky z domova
Jako by nestačila bolest ze ztráty milovaného muže, Nikola musela čelit i útokům na sociálních sítích. Někteří ji obvinili, že si cestu na Nový Zéland užívá z peněz vybraných na vzpomínkovém koncertě pro Patrika.
Odpověděla bez obalu:
„Máte pocit, že nám lidi cestu na Zéland platili každý rok, když jsme tady předtím byli? Modlete se, aby vás v životě žádná hrůza nepotkala, abyste nemusela každý jeden den a noc trávit s celodenní nepřestávající bolavou úzkostí, která nedovolí se ani pořádně nadechnout.“
A dodala:
„Modlete se, aby vás do toho ubozí závistiví lidé neosočovali, že jste jela rozptýlit milovaného syna, který přišel v šesti letech o tátu a jel za svou rodinou. Závist je tak ubohá. A v tomto případě nechutná.“
Drží ji syn
Nikola přiznává, že nad vodou ji drží především její malý syn, který přišel o tatínka v pouhých šesti letech. Právě kvůli němu se snaží najít sílu pokračovat dál.
Její slova jsou syrová, bez příkras a bez pózy. Ukazují, že ani nejkrásnější krajina světa nedokáže přehlušit bolest ze ztráty milovaného člověka.
Zůstává otázkou, zda čas skutečně všechno zahojí. Pro Nikolu Hezuckou je teď ale každý den především bojem o to, aby dokázala znovu dýchat bez tíhy, která jí svírá srdce.
