Opustila mě, když jsem ještě chodil do školy v barevných punčocháčích, a celé roky se chovala, jako bych pro ni přestal existovat. Žádné návštěvy, žádné narozeninové telefonáty, jen prázdné sliby a dlouhé ticho. A pak jednoho dne zazvonil telefon a na druhém konci se ozval hlas, který jsem se snažil vytěsnit ze vzpomínek – hlas mé matky. Co může říct žena, která před lety odešla za svým „štěstím“ a nechala vlastní dítě za sebou? A zaslouží si ještě šanci?
Dětství v režii tety a strýce: matka zmizela „jen na chvíli“
Když mi bylo osm let, máma odjela na dovolenou, ze které se náš život už nikdy nevrátil zpět do původních kolejí. Oznámila, že odjíždí na cestu a že se brzy vrátí. Měl jsem zůstat u tety a strýce jen přechodně, jako při běžném hlídání. Ujišťovala mě, že jde jen o krátkou pauzu a že si pro mě brzy přijede.






