Bez ohledu na to, jak moc se snaží, za rohem je určitě čeká nějaká katastrofa, jako převržená sklenice mléka, hračka, na kterou jste omylem šlápli, nebo někde skvrna.
Jen málo matek si může dovolit luxus krátké sprchy nebo si udělá čas pro sebe.
Některých věcí, které jako rodiče považujeme za samozřejmé, se dotýká nedávný kousek Heather Duckworthové, matky, která si tím vším prošla.
Nepořádky, které děti dělají, když před našima očima dospívají v osoby, o kterých jsme si vždy představovali, že se stanou, jsou nedílnou součástí tohoto procesu.
Je důležité si pamatovat, že naše děti se nebudou ohlížet na nepořádek, který jsme jako dospělí uklidili, a použijí tyto vzpomínky spíše jako největší svědectví o dětství, které jsme jim dali, takže stojí za námahu najít radost uprostřed chaosu.
Bohužel ne všechny ženy zažijí zmatek a nepořádek, který děti vytvářejí.
Stejně tak ne všichni rodiče si dokážou užít radost, kterou jim děti do života přinášejí.
Populární příspěvek Heather s názvem „The Blue Stain“ zarezonoval u mnoha nových a nastávajících maminek.
Heather začalo bušit srdce, když drhla maltu, kterou její dcera vytvořila slizem, a vzpomněla si na katastrofu, kterou musela před všemi těmi lety odstranit.
Po dlouhém dni, kdy běhala za svými dvouletými trojčaty a čtyřletým starším bratrem, sbírala hračky a starala se, aby se nikdo nezranil v hromadách prádla, které ten den nemohla dokončit, tato matka řekla: „Mé ruce byly plné, ale mé srdce také."
Než se Heather a její synové odebrali spát, zatancovali si u rádia, zatímco uklízeli hernu.
Nikdo nemohl předvídat, že to bylo naposledy, co se na chvíli tak smáli.
Právě když se sama ukládala k dobrému spánku, zaslechla, jak jeden z chlapců poznamenal: „Uh, oh," a uviděla obrovskou modrou skvrnu, která ji bude navždy pronásledovat ve snu.
Pero, které jedno z trojčat drželo, prasklo v sevření a všude stříkal inkoust. Jeho ruce, obličej a pyžamo byly celé modré, což vyvolávalo dojem, že ten drobný chlapec je šmoula.
Zatímco se na to dívala, Heather se cítila jako špatná matka a začala se vztekat.
Na svého syna se nezlobila, ale považovala se za nezodpovědnou, protože nechala pero tam, kde se k němu mladí mohli snadno dostat.
„Zalapala jsem po dechu, když jsem viděla modré stříkance po podlaze a hustou kaluž inkoustu zapíjející se do našeho koberce – našeho zbrusu nového koberce. Rychle jsem zakřičela na manžela, který myl nádobí, aby mi přišel pomoci. Okamžitě jsem se cítila tak rozrušená, když jsem popadla svého syna a vzala ho do koupelny, abych ho umyla, a můj manžel začal drhnout ty jasně modré skvrny na našem koberci.
Heatheriny pocity mrzutosti a zuřivosti se vždy znovu objevily, kdykoli viděla skvrnu na novém koberci. Všechny ty nádherné časy, které prožila se svými syny, symbolizovala skvrna až do dne, kdy byla konečně odstraněna.
Mladíkovi, který rozlil modrou barvu na koberec, byla diagnostikována rakovina o měsíc později a zemřel o dva roky později, takže skvrna zůstala jako vzpomínka na jejich společné chvíle.
„Pořád to tam bylo. . . a teď . . . byla to neustálá připomínka mého syna. Byla to neustálá připomínka mé frustrace z něčeho tak triviálního. . . něco tak nedůležitého v schématu života.
Ta modrá skvrna byla neustálou připomínkou toho, že život je špinavý, ale právě proto stojí za to žít. Neustálá připomínka, abyste neřešili malé věci. Neustálá připomínka toho, že „věci“ nejsou důležité, ale lidé. Neustálá připomínka toho, že se nehody stávají. Neustálé připomenutí, abyste se vzdali maličkostí a pevně se drželi toho, co je důležité.“
Snažila se zakrýt živě modrou skvrnu nábytkem, ale pokaždé, když uklidila pokoj, byla tam, zírala na ni a připomínala jí její ztrátu a smutek, který stále cítila.
Příběh Heather nám má připomenout, jak často bereme život jako samozřejmost a nedokážeme si vážit maličkostí, které dávají našemu životu smysl. Cítí potřebu informovat všechny maminky tam venku, že špinavé prádlo a poházené hračky jsou to, co skutečně dělá z domu místo pohodlí a bezpečí pro jejich rodiny.
Tyto nepořádky, které způsobili lidé, na kterých nám nejvíce záleží, jsou tím, co činí naše životy hodnotnými, jak to říká Heather, protože přijde den, kdy nám tyto chvíle budou opravdu velmi chybět. „Měla bych na koberci milion modrých inkoustových skvrn, kdyby to znamenalo, že bych mohla být ještě jeden den se svým synem."
Její rada maminkám: nenechte se tak pohltit světem, abyste přišli o kvalitní čas s dětmi. Život je příliš krátký na to, abychom ho plýtvali drhnutím skvrn, takže upřednostňujte to, na čem nejvíce záleží!
SDÍLEJTE tento dojemný příběh se svou rodinou a přáteli na Facebooku!
