Honíme se za penězi, plány a výkonem, ale často nám mezitím uniká to nejdůležitější: lidé kolem nás a obyčejné chvíle, které už se nevrátí. Jedna krátká, ale překvapivě přesná úvaha 89letého Lazara shrnuje, co máme jako lidé společné a kde opakovaně děláme stejné chyby. Dokážeme se zastavit dřív, než bude pozdě?
Co mají lidé společného? Podle Lazara hlavně paradoxní spěch
Na jednoduchou otázku, co mají všichni lidé na světě společného, odpověděl před několika lety 89letý Lazar slovy, která se dotýkají každé generace. Nejde o žádné složité poučky, spíš o řetězec životních paradoxů: chceme jedno, pak druhé, a nakonec litujeme, že jsme se honili za něčím, co nám štěstí nezaručilo.






