V koloběhu každodenního shonu, pod tlakem hypoték, pracovních uzávěrek a výchovy vlastních dětí často zapomínáme na ty, kteří tu pro nás byli jako první. Na lidi, kteří kvůli našemu pláči nespali celé noci, drželi nás za ruku při prvních krocích a obětovali své nejlepší roky, abychom my mohli růst. Starší rodiče. Často si myslíme, že jsme dobří synové a dcery, protože jim občas pošleme esemesku. Pravdou ale je, že jim denně zasazujeme hluboké rány, aniž bychom si to vůbec uvědomovali.
Podle duchovních i morálních zásad je hřích proti starým, bezbranným rodičům jedním z těch nejtěžších. Přichází tiše, maskovaný za nedostatek času a únavu. Psychologové varují, že největší bolest nezpůsobují otevřené konflikty, ale naše lhostejnost. Schválně se podívejte do zrcadla a odpovězte si upřímně – v kolika z těchto 10 bodů poznáváte sami sebe? Protože zítra už může být na nápravu pozdě.
