První zamilování si většina z nás spojuje s dětstvím, rozpáleným létem na sídlišti, lepkavým nanukem a hlučnými večery na hřišti. Věřila jsem, že tyto vzpomínky i city dávno odvál čas, že zůstaly někde mezi školními sešity a hrami na schovávanou. Jenže jeden zcela obyčejný nákup v malém obchodě ukázal, že to, co jsem považovala za uzavřenou kapitolu, ve mně jen tiše spalo. Jak je možné, že jediný pohled dokáže během vteřiny zbořit svět, který jste si roky pečlivě budovali?
Byla jsem dítě, ale to, co jsem cítila, rozhodně nebyla „dětská zamilovanost“
Bylo mi teprve dvanáct, když jsem poprvé pocítila něco, čemu jsem tehdy neuměla dát jméno, ale co jsem později pochopila jako lásku v její nejčistší podobě. Nešlo o žádný školní románek, který se dá odbýt mávnutím ruky. Ten kluk bydlel ve vedlejším vchodě, znali jsme se odjakživa, ale jednoho dne se všechno změnilo.
