Pamatujete si tu scénu? Je neděle odpoledne, návštěva u tety v paneláku nebo v útulném domku na předměstí. Na stole voní čerstvé chlebíčky s vlašským salátem a poctivé linecké cukroví. Vy sedíte na kraji čalouněné židle, nohy se vám komihají ve vzduchu, protože ještě nedosáhnete na zem, a v krku vás pálí touha po tom kousku domácího dortu s tlustou vrstvou máslového krému.
Ale ani se nehnete. Proč? Protože stačil jeden jediný pohled vaší matky. Ten blesk v očích přes obroučky brýlí, který jasně říkal: „Opovaž se vzít si třetí kus. Nejsme tu na hostině. Buď zticha a sekej dobrotu.“






