reklama
Smrt je téma, o kterém mluvíme šeptem. Vyhýbáme se mu, odsouváme ho, zlehčujeme ho – dokud se nás osobně nedotkne. A pak přichází otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi. Proč právě on? Proč právě teď? A proč někdy odcházejí ti nejlaskavější, nejpokornější, „nejlepší“ lidé tak rychle?
Onkologický psychoterapeut, který dlouhá léta doprovází pacienty v závěrečných fázích života, si během své praxe všiml něčeho, co jej přimělo přehodnotit běžné vnímání smrti. Tvrdí, že ani den narození, ani den odchodu nemusí být pouhou náhodou. Nejde o senzaci ani o mystiku v bulvárním smyslu. Jde o hluboké pozorování lidské psychiky, vztahů a zvláštního rytmu, který se někdy v lidských osudech opakuje.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
