reklama
Když se v kalendáři blíží datum narození někoho, kdo už s námi nesedí u jednoho stolu, srdce se nám bolestivě sevře a první instinkt nám radí koupit kytici, zapálit svíčku nebo dokonce upéct oblíbený dort. Staré tradice a lidová moudrost našich babiček však před hlasitými projevy oslav v tento den důrazně varují a říkají jasně: „Narozeniny mrtvého člověka se neslaví, jen se s pokorou připomínají.“ Existuje totiž tenká hranice mezi uctěním památky a narušením klidu duše, která už patří jinému světu, kde čas v našem lidském chápání přestal existovat a kde každé neuvážené gesto pozůstalých může způsobit zmatek a neklid na cestě za věčným světlem.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
