Podle vyprávění místních se na ni obracejí ti, kteří jsou unavení z neustálých vyšetření nebo jim klasická léčba nepřinesla úlevu, ale i lidé, kteří jednoduše věří v sílu bylin. Milica s nimi nepracuje jen přes hrnek čaje – její postup začíná zvláštní formou vyšetření dotykem.
reklama
Rodinné tajemství: tři body na těle a masáž pro úlevu
– To jsem se naučila od své babičky, matky mojí maminky. Moje sestra dvojče se snažila, ale neměla cit. Dlouho jsem pomáhala babičce, ale až po dvou letech mi řekla, že jsem připravená pracovat samostatně.
– Byla jsem mladá a nezajímala jsem se o to. „Přijde čas, kdy to budeš chtít dělat sama,“ řekla mi babička. – Když mi bylo třicet let, splnilo se to. Konkrétně jde o tři body: na ruce, noze a pod ramenem, které musím cítit pod prsty. Když je najdu, masíruji je a lidé cítí úlevu, pracuje jim břicho… Pokud se bod neukáže, posílám lidi na ultrazvuk žlučníku a ledvin.
Milica popisuje metodu, kterou podle svých slov převzala od své babičky. Tvrdí, že na těle existují tři specifická místa – na ruce, noze a pod ramenem. Jakmile je prsty nahmatá, provádí masáž, po níž mají lidé pociťovat uvolnění v oblasti břicha a zlepšení trávení. Pokud se jí tyto body nepodaří najít, odesílá prý pacienty na lékařské vyšetření, zejména ultrazvuk žlučníku či ledvin.
Její přístup tak kombinuje prvky tradičního lidového léčitelství s jistým respektem k moderní diagnostice – alespoň v případech, kdy sama cítí, že si neví rady.
Šestice bylin pro žaludek: směs, bez níž prý masáž nemá smysl
Milica zdůrazňuje, že samotné nahmatání bodů podle ní nestačí. Klíčovým krokem je bylinný čaj, který doporučuje pít po svém vyšetření všem, kdo trpí pálením žáhy, zánětem sliznic nebo nadměrnou tvorbou plynů.
– Moje vyšetření by nemělo žádný účinek, kdyby potom nepili čaj. Používám šest bylinek: třezalku tečkovanou, řebříček obecný, planou růži (šípek), tymián, mátu a heřmánek. Je známo, že řebříček je jedním z nejlepších přírodních léků na žaludek. Pokud vás trápí nadýmání, tíha na hrudi a ve střevech, trávicí potíže, bolesti žaludku, nechutenství atd., vězte, že to obvykle způsobuje plynatost. Pokud se chronická plynatost neléčí, může být z dlouhodobého hlediska velmi nebezpečná – říká nám babička Milica.
V její směsi se objevují byliny dobře známé i z klasických bylinných čajů: třezalka tečkovaná, řebříček obecný, šípek, tymián, máta a heřmánek. Řebříček je v lidovém léčitelství skutečně často zmiňován jako pomocník při žaludečních potížích a nadýmání, máta a heřmánek zase patří mezi nejrozšířenější bylinky na zklidnění trávení.
Milica upozorňuje zejména na chronickou plynatost, kterou považuje za podceňovaný problém. Dlouhodobé nadýmání může podle ní vést k vážnějším komplikacím – lékaři přitom připomínají, že přetrvávající nadýmání, bolesti břicha nebo změny stolice by měly být vždy důvodem k odbornému vyšetření.
Další „zbraně“ proti gastritidě: pískavice, šípek, lněné semínko
Pískavice řecké seno: ochranný film pro žaludek
Mezi bylinkami, které Milica doporučuje, má významné místo pískavice řecké seno. Podle tradičního užívání má chránit žaludek tím, že podporuje tvorbu trávicích šťáv a pomáhá udržet rovnováhu mezi žaludeční kyselinou a žlučí, čímž se má nadbytečná kyselina částečně neutralizovat.
Pískavice je v lidovém léčitelství popisována jako rostlina vhodná při gastritidě, tedy zánětu žaludeční sliznice, který bývá často spojen s tvorbou vředů. Má údajně zklidňovat podrážděný žaludek a zmírňovat zánět, i když moderní medicína upozorňuje, že podobné účinky by měly být vždy posuzovány opatrně a v souvislosti s klinickými studiemi.
Šípek: pomocník při průjmu i virózách žaludku
Významnou roli v jejích doporučeních hraje také šípek, známý především jako bohatý zdroj vitamínu C. V tradiční medicíně se ale používá i pro podporu trávení, zklidnění podrážděného žaludku a zastavení průjmu.
Čaj ze šípku má podle lidových zkušeností zmírňovat bolesti žaludku a ulevovat při některých gastrointestinálních obtížích. Zároveň se doporučuje při žaludečních virózách, kdy je potřeba doplnit tekutiny a šetrně podpořit činnost střev.
Lněné semínko a kostival: sliz, který obalí žaludek
Milica klade velký důraz i na lněná semínka, která jsou v mnoha zemích považována za přirozený prostředek na podporu trávení. Doporučuje také mletý kořen kostivalu, který má podle lidové tradice prospívat trávicímu systému.
– I když to nemusí vypadat lákavě, žvýkejte lněné semínko tak dlouho, jak můžete. Možná pro vás bude jednodušší, pokud namočíte lžíci lněných semínek do šálku vlažné vody, necháte šest hodin odstát a semínka sníte před spaním. (Vodu samozřejmě slijte.) Jinak se lněná semínka ve vodě stanou slizkými, ale právě v tomto slizu se nacházejí jejich léčivé vlastnosti. Tento sliz pokryje nemocnou žaludeční sliznici, chrání ji a zmírňuje záněty. – radí tato veselá, něžná žena.
Právě sliz vznikající z lněných semínek po jejich namočení je v lidovém léčitelství považován za klíčový. Má obalit podrážděnou žaludeční sliznici, chránit ji před dalším drážděním a zmírnit zánět. Odborníci ovšem připomínají, že při užívání lněného semínka je důležitý dostatečný přísun tekutin a opatrnost u lidí s některými onemocněními střev.
Podubice, neboli hrobarka: Milicina „tajná zbraň“ na žaludek
Ze všech rostlin, které slavná bylinkářka zmiňuje, však nejvíce vyzdvihuje podubici (hrobarku obecnou, ožanku). Právě tu označuje za mimořádně silnou rostlinu pro lidi, kteří trpí poškozenou žaludeční sliznicí, vředy nebo dlouhodobými trávicími potížemi.
Podle tradičního použití má podubice čistit trávicí kanálky, povzbuzovat činnost žaludku, obnovovat chuť k jídlu a celkově upravovat trávení. Uvádí se, že zmírňuje bolesti a záněty žaludku i střev, pomáhá při vnitřním krvácení a díky mírně svíravému účinku se používá při úplavici a akutních letních průjmech u dětí.
Tradiční zdroje připisují této rostlině i zlepšení funkce jater a zmírnění příznaků žlučových obtíží. Zároveň má prý podporovat vylučování vody z těla a pocení, což ji řadí mezi byliny využívané při detoxikačních kúrách.
Skalnice a skalní růže: dvojice na záněty a vředy
Milica doporučuje také skalnici (skalní růži), zvláště pokud je žaludeční sliznice výrazně poškozená. Tvrdí, že v kombinaci s čajem z hrobarky jde o mimořádně silnou dvojici na tlumení zánětů.
Podle ní je ale zásadní, aby pacienti dodrželi přesný způsob užívání, jinak prý účinek klesá. Konkrétní postup popisuje zejména u šťávy z listů skalní růže.
Šťáva z listů skalní růže smíchaná s olivovým olejem se podle tradičního užití aplikuje na bércové vředy, tedy špatně se hojící rány na dolních končetinách. Milica však tvrdí, že stejná směs může být účinná i u žaludečních vředů.
V takovém případě se má šťáva nebo jemně nakrájené lístky smíchat s olivovým olejem v poměru 1:1 a užívat na lačný žaludek. Jíst je podle ní dovoleno nejdříve po uplynutí minimálně 10 minut. Zároveň upozorňuje, že šťáva se nesmí míchat s alkoholem ani vařit, aby neztratila své vlastnosti.
Jak připravit čaj z hrobarky obecné
Podubice neboli hrobarka se podle Milici nejčastěji užívá ve formě jednoduchého nálevu:
Čaj z hrobarky obecné:
– 1 čajová lžička natě hrobarky obecné – 2 dl vroucí vody
Postup je následující: 1 čajová lžička natě se přelije 2 dl vroucí vody, nechá se 10 minut louhovat a poté se nálev scedí. Pije se dvakrát až třikrát denně po dobu přibližně tří týdnů. Tak alespoň zní tradiční doporučení, které by ovšem lidé s vážnějšími diagnózami měli vždy konzultovat s lékařem.
Od žaludku k rakovině: kde už končí bylinky a nastupují fakta
Milica připisuje zejména skalní růži mimořádně široké účinky – od žaludečních potíží přes onemocnění ledvin až po rakovinu. Podobná tvrzení se v lidovém léčitelství objevují často, ale narážejí na zásadní problém: chybí kvalitní vědecké studie, které by tak rozsáhlé účinky jednoznačně potvrdily.
Autoři původního textu proto výslovně upozorňují, že ačkoli bylinkářka věří, že skalní růže může pomoci léčit i velmi závažné diagnózy, neexistují žádné přesvědčivé studie, které by to potvrzovaly. To je klíčová informace pro každého, kdo by uvažoval o nahrazení standardní léčby pouze bylinnými přípravky.
Odborníci opakovaně varují, že bylinky mohou být užitečným doplňkem, ale neměly by nahrazovat lékařskou péči u stavů, jako jsou žaludeční vředy, dlouhodobé krvácení do trávicího traktu, nádorová onemocnění nebo těžké záněty. Včasná diagnostika a správně nastavená léčba jsou v těchto případech doslova otázkou života.
Žaludek jako hodinky? Tradice ano, ale s rozumem
Příběh bylinkářky Milici Jovičić ukazuje, jak silně v mnoha regionech přetrvává víra v lidovou medicínu a předávání zkušeností z generace na generaci. Její směsi z třezalky, řebříčku, šípku, tymiánu, máty, heřmánku, pískavice, lněného semínka, podubice či skalní růže se opírají o dlouhou tradici používání těchto bylin při trávicích potížích.
Současně ale platí, že ne každé žaludeční pálení nebo nadýmání je jen „plynatost“, jak často zaznívá v lidových radách. Za zdánlivě banálními obtížemi se může skrývat vřed, zánět, potravinová intolerance, ale i nádorové onemocnění. Proto by jakákoli bylinná léčba měla být vnímána jako doplněk, nikoli náhrada za odborné vyšetření.
Pokud se rozhodnete některé z uvedených bylin vyzkoušet, je na místě opatrnost, respekt k doporučenému dávkování a konzultace s lékařem, zejména pokud užíváte léky, máte chronické onemocnění nebo dlouhodobé potíže se žaludkem a střevy. Tradice může žaludku pomoci – ale jen tehdy, pokud jde ruku v ruce s moderní medicínou a zdravým rozumem.
V jednom ohledu však měla veřejnost tendenci vnímat ji poměrně stabilně – v oblasti účesů. Ještě před pár lety byla Hrachovcová spojována hlavně s delšími Read More
