„Může to znamenat stabilní heterosexuální nebo homosexuální vztahy, pravidelné aféry či jednorázový pohlavní styk. Nakonec velká skupina duchovních masturbuje,“ uvádí psychiatr, který se nebojí otevírat témata, jež jsou v církevním prostředí stále silně tabuizovaná.
Podle něj nejde o jednotlivé excesy, ale o strukturální problém, který se dlouhodobě přehlíží. Výzkumy, zejména ze Spojených států, ukazují, že porušování celibátu je v kněžském prostředí rozšířenější, než si veřejnost připouští.
Potlačená sexualita jako rozbuška: frustrace, agrese a touha po moci
Profesor Krajewski-Siuda vysvětluje, že lidská psychika je tvořena několika základními potřebami, které nelze bez následků dlouhodobě ignorovat. V psychologii se v této souvislosti často mluví o čtyřech klíčových oblastech – agresivitě, dominanci, citové závislosti a sexualitě. Tyto dimenze jsou podle odborníků vzájemně propojené.
„Jestliže jednu z nich potlačíme, ostatní se mohou projevit mnohem intenzivněji,“ upozorňuje psychiatr. Když je tedy sexualita dlouhodobě odmítána, popírána nebo rigidně potlačována, může se podle něj energie, která je s ní spojena, přesunout do jiných oblastí – typicky do agrese, potřeby ovládat druhé nebo do nezdravé citové závislosti.
Právě v církevním prostředí, kde je celibát často vnímán jako samozřejmá podmínka služby, může mít tento mechanismus dramatické důsledky. Nejde jen o tajné vztahy či epizodní sexuální selhání, ale také o výbuchy hněvu, manipulativní chování nebo patologickou potřebu moci, které mohou ničit celé společenství věřících.
Historické kořeny: „démoni“ obžerství, nečistoty a hněvu
Profesor se odvolává také na historické poznatky, například na učení Evagria Pontika, který ve svém učení zmiňoval „démony“ obžerství, nečistoty a hněvu. Podle něj jsou tyto jevy úzce propojené, což potvrzuje i moderní psychiatrie. Střídmá strava v mnišských komunitách často slouží nejen jako projev pokory, ale také jako prostředek k potlačení sexuální touhy.
Starověký mnišský autor Evagrius Pontikos tak už před staletími popisoval fenomény, které dnes moderní psychiatrie dokáže pojmenovat a vysvětlit vědeckým jazykem. I tehdy si duchovní všímali, že tělesné potřeby a emoce jsou úzce provázané – a že snaha potlačit jednu oblast může vyvolat přepjaté projevy v jiné.
Psychodynamika podle Henryho Murrayho: když jedna potřeba chybí, ostatní explodují
Na tento historický pohled navazuje i moderní teorie psychodynamiky. Profesor připomíná práci Henryho Murrayho, který už před zhruba sto lety formuloval model, jenž pomáhá porozumět právě tomu, co se děje například u kněží žijících v celibátu.
Podle Murrayho teorie jsou agresivita, dominance, citová závislost a sexualita navzájem propojené – pokud jedna z těchto potřeb není dlouhodobě naplněna, ostatní mají tendenci se projevovat mnohem silněji. V praxi to znamená, že kněz, který se snaží svou sexualitu zcela potlačit, může nevědomky rozvíjet jiné extrémy – třeba sklon k panovačnosti, vnitřnímu hněvu nebo destruktivní závislosti na uznání okolí.
Profesor Krzysztof Krajewski-Siuda, psychiatr pracující také s duchovenstvem.
Výbuchy hněvu místo intimity: příběh jednoho kněze
Profesor Krajewski-Siuda popisuje i konkrétní případ z praxe, který podle něj dobře ilustruje, jak může potlačovaná sexualita deformovat osobnost duchovního. V jedné celibátní komunitě žil kněz, který opakovaně trpěl prudkými a nekontrolovatelnými záchvaty hněvu. Na první pohled šlo „jen“ o problém s povahou – skutečná příčina však byla mnohem hlubší.
Při podrobnější analýze se ukázalo, že za jeho agresivním chováním stála kombinace několika faktorů: potlačovaná sexualita, citová izolace a ztráta pozice v komunitě. Kněz žil dlouhodobě bez intimity, bez hlubších vztahových vazeb a zároveň se cítil odstrčený a nedoceněný v rámci svého společenství. Vše, co nemohl prožít v rovině blízkosti a sexuality, se postupně přelilo do hněvu a vnitřního napětí.
Teprve dlouhodobá terapeutická práce mu podle profesora pomohla pojmenovat vlastní potřeby, porozumět tomu, co se v něm odehrává, a naučit se zvládat své emoce bez destruktivních výbuchů. Případ podle psychiatra ukazuje, že celibát bez skutečné psychické připravenosti a podpory může být pro některé duchovní doslova sebezničující.
Šokující čísla: kolik kněží skutečně dodržuje celibát?
Největší rozruch však vyvolávají data, která profesor Krajewski-Siuda zmiňuje v souvislosti se zahraničními výzkumy, především z USA. Podle nich značná část duchovních slib čistoty porušuje – a to jak se ženami, tak s muži.
Studie, zejména ze Spojených států, naznačují, že značná část duchovních celibát nedodržuje. Odborníci odhadují, že přibližně 60 % kněží vstupuje do sexuálních vztahů se ženami, zatímco dalších 20–30 % má intimní kontakty s muži. K tomu je potřeba přičíst ještě skupinu kněží, kteří sice nemají partnery, ale pravidelně masturbují.
Tato čísla nutí k nepříjemné otázce: je současný model povinného celibátu realistický, nebo spíše vytváří prostředí, v němž je pokrytectví běžnější než otevřenost? Profesor upozorňuje, že bez poctivé debaty o těchto datech nelze očekávat skutečnou změnu.
Tabu uvnitř církve: spojitost celibátu a zneužívání se neřeší
Psychiatr v rozhovorech opakovaně zdůrazňuje, že když se pokouší téma potlačené sexuality otevřít přímo v církevním prostředí, často naráží na mlčení nebo odmítnutí. Vzpomíná na jednu konferenci o sexuálním zneužívání v církvi, kde chtěl rozproudit diskusi o tom, zda mezi povinným celibátem a případy zneužívání může existovat určitá souvislost.
Podle jeho slov se však setkal spíše s neochotou toto spojení vůbec zvažovat. Diskuse byla rychle odvedena jinam a otázka vlivu potlačené sexuality na deviantní chování duchovních zůstala víceméně nedotčena. Právě to psychiatr považuje za jeden z největších problémů – neschopnost či neochotu otevřeně mluvit o rizicích, která povinný celibát přináší.
Ne všichni trpí: existují i kněží, kteří celibát zvládají
Profesor uznává, že celibát je pro některé velkou výzvou, zároveň však zdůrazňuje, že existují také ti, kteří ho vědomě přijímají a dokážou s ním žít bez problémů.
Profesor tak nechce tvrdit, že celibát je automaticky destruktivní pro každého. Upozorňuje však, že není vhodný pro všechny a že církev často nedostatečně zkoumá, zda je konkrétní kandidát na kněžství schopen takový závazek unést. Tam, kde chybí vnitřní zralost, psychologická příprava a dlouhodobá podpora, se celibát může změnit v nebezpečný tlakový hrnec.
Kniha, která budí emoce: uzdravení Boha v sobě
Svůj pohled na duchovní život, psychiku kněží a problematiku potlačené sexuality rozpracoval profesor Krzysztof Krajewski-Siuda podrobněji v knize „Uzdravení Boha v sobě. S psychiatrem o spiritualitě“, kterou napsal společně s Tomaszem P. Terlikowským. Publikace se snaží propojit náboženskou zkušenost s poznatky moderní psychiatrie a otevírá otázky, které jsou v církvi dlouhodobě odkládané.
Autoři se v ní nevyhýbají ani kontroverzním tématům, jako je právě reálné prožívání celibátu, skryté vztahy duchovních, psychické krize a vnitřní rozpory mezi učením církve a osobní zkušeností kněží. Kniha tak může být nepříjemným, ale nutným zrcadlem pro instituci, která se dosud často brání otevřené sebereflexi.
