Matka pěti dětí Liadhan svůj styl v pořadu vysvětlila slovy: „Samozřejmě, že k učení přistupujeme jako rodina, spíše jim poskytujeme prostor, aby absorbovaly věci života a učily se praxí.“
Osnovy prý nedodržují. Číst umí jen dvě z pěti dětí
Pár zároveň přiznal, že nedodržuje předepsané osnovy. Největší pozornost ale vyvolala informace o čtení a psaní. Richard v pořadu popsal, jak na tom jejich děti aktuálně jsou: „Máme pět dětí. Dva starší umí číst, další tři poznávají slova, ale ještě je společně nečtou. Vidíme, že se neustále zlepšují, budou časem velmi dobře číst,“ uvedl.
Otec zároveň odmítl paniku a trvá na tom, že děti se ke čtení dostanou, až nastane správný čas: „Někteří lidé zpanikaří, když zjistí, že neumí číst. A my říkáme, že budou číst, až budou připraveni,“ řekl.
Nejmladším je 5, 7 a 9 let
Podle informací z pořadu jsou tři mladší děti ve věku 5, 7 a 9 let. Rodiče tvrdí, že se nebojí, protože i dvě starší děti se prý rozčetly později – až v 9 a 10 letech.
Diváci zuřili, padala i slova o „zneužívání“
Reakce publika na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnoho australských diváků mělo podle pořadu z přístupu rodičů obavy a část z nich je dokonce obviňovala ze „zneužívání“ – s argumentem, že děti přicházejí o klíčovou dovednost i o zážitek spojený se čtením a psaním.
Debata se rychle stočila i k širší otázce, kde leží hranice mezi alternativním vzděláváním a zanedbáním základních potřeb dítěte. Kritici upozorňují, že gramotnost je zásadní nejen pro školu, ale i pro běžný život a bezpečí (například schopnost přečíst pokyny, upozornění nebo informace ve veřejném prostoru). Zastánci naopak argumentují tím, že děti se vyvíjejí různým tempem a tlak může motivaci naopak potlačit.
Psycholog: Bez stresu, inspirace Skandinávií
V pořadu zazněl také pohled psychologa, který připomněl, že pozdější start může v některých systémech fungovat. Ve svém vyjádření uvedl: „Australští rodiče budou velmi naštvaní, pokud jejich děti nezahájí studium co nejdříve a nebudou se včas rozvíjet. Existují však důkazy z celého světa, které ukazují, že není třeba se tím stresovat. Skandinávský vzdělávací systém se například opravdu zaměřuje na hru, mnohé dokonce začínají děti učit číst až v šesti nebo sedmi letech, až když jsou připravené. Zajímavé je, že v 11 letech dohnali a dokonce předčili země jako např Austrálie… žádný tlak.“
Jeho slova ale neznamenají, že „bez tlaku“ automaticky funguje v každé rodině stejně. Zásadní roli hraje prostředí, podpora dospělých, dostupnost knih a materiálů i to, zda se případné potíže zachytí včas.
Video z pořadu
Diskuse kolem rodiny Liadhan a Richarda tak znovu otevřela staré téma: má být vzdělávání pevně strukturované a kontrolované, nebo lze část základních dovedností ponechat přirozenému vývoji dítěte?
