Dr. Fisher dokonce upozorňuje na provokativní vysvětlení: děti mohou mít dojem, že je prarodiče milují víc než rodiče. Nejde ale nutně o „větší“ lásku v absolutním smyslu – spíš o to, jak se láska projevuje v praxi. Když jsou děti u prarodičů, ti se jim často věnují naplno, naladí se na jejich potřeby a rychleji zachytí, co dítě chce nebo co mu chybí.
Čas je klíč: kdo je nablízku, s tím se dítě váže
Odborníci připomínají, že vztahy u dětí vznikají především skrze každodenní přítomnost. „Děti mají tendenci se vázat na ty, se kterými tráví nejvíce času,“ zaznívá z pohledu klinické psychologie. V mnoha rodinách přitom rodiče tráví velkou část dne v práci a dítě vídají hlavně večer. Pokud je v mezičase v péči prarodičů, je přirozené, že se mezi nimi vytvoří silné a bezpečné pouto.
Prarodiče navíc mají jednu velkou výhodu: rodičovství už zažili, a tak často lépe čtou dětské signály a rychleji odhadnou, jak reagovat. Pro vývoj dítěte a budování jistoty může být přínosné, když má vedle rodičů i další stabilní a důvěryhodné dospělé, kteří mu dávají pocit bezpečí.
Rozmazlování, mazlení a méně disciplíny
Teorii Dr. Fishera podporuje také vztahový poradce Brian Taylor. Podle něj děti prarodiče milují mimo jiné proto, že u nich často zažívají více tělesné blízkosti, mazlení a „rozmazlování“. „Každý má rád, když je oceňován,“ říká Taylor.
Zároveň připomíná důležitý rozdíl mezi rolí rodiče a prarodiče. „Rodiče si samozřejmě váží svých dětí, ale rodičovství zahrnuje poučení, regulaci, výuku, systém a disciplínu,“ vysvětluje. Jinými slovy: rodiče musí řešit režim, povinnosti, hranice i výchovu, zatímco prarodiče mohou častěji nabídnout uvolněnější a trpělivější přístup.
Podle Taylora platí i to, že prarodiče mívají méně časového stresu. „Když prarodiče učí a vychovávají, většinou to dělají šetrněji a jdou příkladem. Obvykle jsou trpělivější, protože nemají časový tlak, aby museli chodit do práce,“ doplňuje.
Co ukázal průzkum v Británii: 52 % dětí raději s babičkou
Do debaty přidává zajímavá čísla i britský průzkum mezi 1600 matkami a jejich dětmi. Výsledek: více než polovina dětí (52 %) byla raději s babičkou než s rodiči. Děti to vysvětlovaly třemi důvody: za prvé je babička rozmazluje, za druhé si u ní mohou „prakticky dělat, co chtějí“, a za třetí babička vaří to, co jim chutná – a podle dětí často lépe než maminka.
U babičky platí jiná pravidla, ale hranice existují
Je běžné, že prarodiče povolí věci, které rodiče doma zakazují – a děti to zbožňují. Zároveň ale platí, že shovívavost má své limity. Žádný prarodič by neměl ohrozit fyzické zdraví svého vnoučete jen proto, aby ho potěšil. I u babičky existují pravidla, jen bývají nastavena jinak než doma. Děti je často přijímají ochotněji, protože je vnímají jako součást „babiččina světa“, který je pro ně bezpečný a přívětivý.
Rodiče jsou nenahraditelní. Silný vztah s prarodiči je bonus
Odborný pohled současně uklidňuje rodiče, kteří by mohli mít z obliby prarodičů obavy. I když se dítě může na babičku a dědu silně vázat, roli rodiče nikdo nenahradí. Podstatné je, aby rodiče dítěti dlouhodobě ukazovali, že je pro ně důležité, a aby s ním trávili čas smysluplně – ne jen „vedle něj“, ale skutečně s ním.
Pokud tohle funguje, dítě podle psychologů dobře ví, že je milované. Vědí, že vás zbožňuje… a to je víc než dost. A čas strávený s prarodiči se navíc může proměnit v jedny z nejhezčích vzpomínek, které si dítě ponese do dospělosti.
