Gastroenteroložka Olga Sukharevová upozorňuje na dva mnohem zákeřnější faktory, s nimiž se setkává v každodenní praxi. Nejde o internetové strašení ani módní výživový trend, ale o závěry, které podporují klinická pozorování i dlouhodobé vědecké studie. Podceňování těchto rizik podle odbornice znamená hrát si se zdravím ruskou ruletu.
1. Alkohol: společenský rituál, který je ve skutečnosti silný karcinogen
Alkohol je v našem prostředí hluboce zakořeněný – slavíme s ním, utěšujeme se jím, pijeme ho „na zdraví“. Právě tento kulturní nános ale zakrývá drsnou realitu. Alkohol je už dlouhé roky oficiálně zařazen mezi karcinogeny skupiny 1, tedy do stejné kategorie jako azbest nebo tabák. To znamená, že existují dostatečné důkazy o jeho rakovinotvorném účinku u lidí.
Dnešní alkoholické nápoje navíc nemají mnoho společného s občasným a omezeným pitím v minulosti. Moderní víno, pivo či destiláty jsou snadno dostupné, levné a společensky tolerované. „Příležitost“ k drinku se najde téměř každý víkend, často i častěji, a z výjimky se stává rutina.
Podle vědeckých údajů je sedm typů rakoviny přímo spojeno s pravidelnou (i mírnou) konzumací alkoholu: rakovina jater, tlustého střeva, prsu, jícnu, hrtanu a slinivky břišní.
Právě tato nenápadná pravidelnost je podle lékařů nejzrádnější. Sklenka „na krevní oběh“, pivo „po práci“ nebo panák „na náladu“ se časem změní v každodenní rituál, který tělo přestává zvládat. Játra postupně ztrácejí schopnost účinně odbourávat toxické látky, alkohol poškozuje jaterní buňky, narušuje enzymové systémy a přispívá k mutacím buněk – tedy k procesu, který může končit nádorovým onemocněním.
Odborníci navíc upozorňují, že neexistuje bezpečná dávka alkoholu z hlediska rizika rakoviny. I pravidelné „mírné“ pití je spojeno se zvýšeným výskytem nádorů, zejména u žen v souvislosti s rakovinou prsu. Mýtus o „prospěšné skleničce vína denně“ tak naráží na tvrdá data.
2. Trans-tuky: levná chuť, která může draze zaplatit zdraví
Druhým tichým zabijákem, na který gastroenteroložka upozorňuje, jsou trans-mastné kyseliny, známé jako trans-tuky. Jde o složku, která se často skrývá v potravinách, jež vypadají nevinně: muffiny, sušenky, levné pečivo, trvanlivé sladkosti, mražené polotovary, omáčky, instantní jídla či rychlé občerstvení.
Na první pohled jde o běžné a lákavé výrobky – sladké, křupavé, chuťově výrazné. Právě proto po nich lidé sahají bez většího přemýšlení. Lékaři ale varují, že jejich dlouhodobá konzumace může mít devastující dopad na organismus.
Jde o uměle ztužené rostlinné tuky, které mění strukturu buněčných membrán a vyvolávají chronický zánět – ideální podmínky pro vznik nádorů.
Trans-tuky vznikají převážně průmyslovým ztužováním rostlinných olejů, aby byly levné, trvanlivé a technologicky „poslušné“. Tato úprava však mění jejich chemickou strukturu tak, že narušují buněčné membrány, podporují zánětlivé procesy a ovlivňují metabolismus tuků i hormonů. Zánět přitom patří mezi klíčové faktory, které se podílejí na rozvoji nádorových onemocnění.
Výrobní technologie se sice postupně mění a část výrobců obsah trans-tuků snižuje, to ale neznamená, že je problém vyřešen. Spotřebitelé by proto měli pečlivě číst složení. Na obalech je potřeba hledat označení jako „částečně hydrogenované tuky“ nebo „trans-tuky“. Jakmile se tyto výrazy objeví, odborníci doporučují výrobek raději vrátit zpět do regálu.
Proč jsou lidé po padesátce v ještě větším ohrožení
V mladším věku dokáže organismus řadu chyb ve stravování „odpustit“. Metabolismus je rychlý, imunitní systém pružně reaguje a tělo se lépe vyrovnává s toxickými vlivy. S přibývajícími roky ale tato schopnost postupně slábne. Po padesátce pracují játra, srdce, cévy i trávicí systém pomaleji a citlivěji reagují na zátěž.
To, co ve třiceti letech „jen“ přidá pár kilogramů, může v šedesáti skončit dramaticky. Trans-tuky zvyšují hladinu „špatného“ cholesterolu, podporují ukládání tuků do cévních stěn a urychlují rozvoj aterosklerózy. Výsledkem mohou být ucpané cévy, srdeční infarkt nebo mozková mrtvice.
Alkohol se ve vyšším věku také stává mnohem nebezpečnějším. I malé dávky mohou významně zatěžovat játra, zhoršovat vysoký krevní tlak, narušovat spánek a urychlovat kognitivní úpadek. Lékaři stále častěji upozorňují na souvislost mezi pravidelným pitím a poruchami paměti, demencí či změnami osobnosti. K tomu se přidává zvýšené riziko nádorových onemocnění, která se v této věkové skupině objevují častěji.
Jak snížit rizika: praktické kroky, které máte ve vlastních rukou
Omezte alkohol na naprosté minimum
Odborná doporučení jsou jednoznačná: čím méně alkoholu, tím lépe. Ideální je nepít vůbec, případně si alkohol dopřát jen výjimečně. Rozhodně se nevyplatí spoléhat na „zdravou“ denní dávku – ta podle současných poznatků neexistuje.
Čtěte etikety a nenechte se nachytat marketingem
U průmyslově vyráběných potravin je zásadní kontrolovat složení. Jakmile se ve výčtu objeví „částečně hydrogenované tuky“ nebo „trans-tuky“, je to jasný signál, že produkt není vhodný pro pravidelnou konzumaci. Vyplatí se sahat po kvalitnějším pečivu, méně zpracovaných potravinách a sladkostech z jednoduchých surovin.
Nahraďte zlozvyky lepšími návyky
Večerní pivo lze vyměnit za procházku, čaj nebo minerální vodu, kupované sušenky za domácí dezert z másla, vajec a mouky bez průmyslově ztužených tuků. Změna nemusí být radikální ze dne na den, důležitá je dlouhodobá pravidelnost.
Myslete na to, že „výjimka“ nesmí být každý den
Jednorázové pohoštění chipsy, colou nebo fastfoodem jednou za rok zdravého člověka pravděpodobně nezlomí. Problém nastává, když se tyto výrobky stávají součástí běžného jídelníčku. U alkoholu a trans-tuků navíc platí, že nebezpečné mohou být i relativně malé, ale pravidelné dávky.
Zdraví je běh na dlouhou trať, nikoli krátký sprint. To, co jíme a pijeme dnes, se může projevit až za deset či dvacet let – a právě proto lékaři apelují na prevenci.
Moudrost stará tisíce let platí i pro moderní talíř
Už filozof Sokrates připomínal, jak křehké a zároveň zásadní je zdraví pro lidský život: „Zdraví není všechno, ale všechno bez zdraví je nic.“ V kontextu dnešních poznatků o alkoholu a trans-tucích zní tato slova možná naléhavěji než kdy dříve.
Někdy je nejrozumnějším rozhodnutím určité výrobky prostě nekupovat, nepít a nelhat si, že ‚malé množství neškodí‘. Tělo si každý náš krok pamatuje – a u dvou zmíněných skupin potravin může být účet, který jednou vystaví, krutě vysoký.
