Jim byl pro Shelley zásadní oporou a láskou jejího života. Představa, že by o něj mohla přijít, ji podle jejích slov vnitřně zlomila. Navzdory snaze lékařů a léčbě však nemoc postupovala.
Smrt v létě 2014 a měsíce, které bolely
Jim zemřel v červenci 2014. Shelley zůstala sama a s odstupem času popisovala, že se stále snaží vyrovnat se smutkem, který ji po jeho odchodu zasáhl. Právě první významné svátky a dny, které dříve slavili společně, pro ni znamenaly další těžkou zkoušku.
Jedním z nich byl i Valentýn. Po mnoha letech měla 14. února poprvé strávit bez Jima. Hlavou se jí honily vzpomínky na společné chvíle a na to, jak pro ni tento den vždy dokázal udělat výjimečným.
Valentýn 2015: zazvonění u dveří a šok, který dojal i okolí
Dne 14. února 2015 se stalo něco, co Shelley nečekala. Někdo zazvonil u dveří. Když otevřela, stál tam poslíček s kyticí květin. Nešlo však o jednorázové překvapení.
Jim se ještě před svou smrtí postaral o to, aby Shelley dostala krásnou kytici květin na Valentýna i po jeho odchodu. Pro Shelley to byl okamžik, který v ní vyvolal silné emoce – směs dojetí, bolesti i vděčnosti. V situaci, kdy se snažila znovu postavit na nohy, ji to zasáhlo s nečekanou intenzitou.
„Dokáže milovat za jakékoli hranice,“ říká Shelley
„Je to prostě úžasný člověk. Dokáže milovat za jakékoli hranice. Nemá žádné hranice, i když tady už není, je to prostě úžasné,“ řekla Shelley.
Její slova vystihují, jak silně na ni gesto zapůsobilo. Nešlo jen o květiny, ale o vzkaz, že na ni Jim myslel i ve chvíli, kdy věděl, že jeho čas se krátí.
Dojalo to i zaměstnance květinářství
Příběh se nedotkl jen Shelley. Nadšení a dojetí podle všeho prožívali i lidé, kteří se na doručení podíleli – včetně zaměstnanců místního květinářství. I pro ně to byla připomínka, že za běžnou objednávkou může stát silná lidská zkušenost.
„Skoro všichni jsme plakali, bylo tak vzrušující slyšet její příběh, vědět, že to udělal pro ni. Vypadalo to jako něco, co se stává jen ve filmech,“ řekl jeden ze zaměstnanců obchodu.
Láska, která neskončila ani po smrti
Shelley ve svých vyjádřeních opakovaně zdůrazňuje, že jejich vztah vnímala jako výjimečný. I když osud dopřál jejich společnému životu tragický konec, gesto na Valentýna pro ni zůstalo symbolem toho, jak hluboké pouto mezi nimi bylo.
„Byla to pravá láska a taková se často nenajde – romantika z legend, rytíř na bílém koni. Takové věci nenajdete. A i když jsme konec z legend nevyhráli, bylo to úžasné,“ řekla Shelley.
Pro mnoho lidí může být podobný příběh připomínkou, že i v období zármutku existují okamžiky, které dokážou přinést alespoň krátké světlo – a že některé projevy lásky mají sílu přetrvat i ty nejtěžší životní zkoušky.
