V posledních letech se častěji mluví o nárůstu onemocnění štítné žlázy – jak autoimunitních, tak neautoimunitních. Tyto poruchy se typicky projevují tím, že štítná žláza produkuje hormonů buď příliš, nebo naopak málo. Výsledkem je, že významná část lidí musí dlouhodobě řešit léčbu a spolu s ní často i úpravu životního stylu.
Jód jako klíčový prvek: problém může být málo i moc
Jedním z nejčastěji zmiňovaných témat u štítné žlázy je jód. Nejde jen o jeho nedostatek – potíže může způsobit také nadměrný příjem. Text upozorňuje, že nedostatečný i nadměrný příjem jódu může vést k poruchám štítné žlázy. V řadě rozvojových zemí bývá nedostatek jódu zásadním důvodem vzniku strumy a hypotyreózy.
V zemích, kde se běžně používá jodizovaná sůl, je naopak deficit jódu méně častý. Pokud se přesto objevují poruchy štítné žlázy, mívají častěji jiné příčiny než prostý nedostatek tohoto prvku.
Co jíst a kde se jód běžně bere
Pro lidi, kteří se se štítnou žlázou už léčí, je podle textu důležité nepropadat extrémům – tedy ani jód „nepřestřelit“, ani ho ze stravy úplně nevyřadit. Nadměrná konzumace i úplné vyloučení jódu ze stravy se u léčených poruch štítné žlázy nedoporučuje.
Mezi hlavní zdroje jódu patří jodizovaná sůl, ryby a mořské plody. V menší míře se jód nachází také v mléčných výrobcích a vejcích.
Text zároveň uvádí praktické vodítko: vyvážená strava doplněná o jodizovanou sůl a ryby či mořské plody 1–2× týdně může u lidí léčených se štítnou žlázou pokrýt potřebu jódu bez toho, aby to přinášelo další komplikace.
Riziková chyba: pozor na mořské řasy a „jódové bomby“
Za zvlášť problematické mohou být některé potraviny, které se tváří zdravě, ale jejich obsah jódu je obtížné odhadnout. Text výslovně varuje před mořskými řasami a produkty, které je obsahují: „Doporučuje se však vyhýbat se konzumaci potravin, jako jsou různé mořské řasy nebo potraviny, které je obsahují, protože v závislosti na jejich původu mohou obsahovat zvýšené množství jódu.“
Právě původ a způsob zpracování mohou znamenat, že množství jódu výrazně kolísá. U lidí s poruchou štítné žlázy tak může být problémem i něco, co si jinak zařazují do jídelníčku „pro zdraví“.
Sója a brukvovitá zelenina: nejde o zákaz, ale o míru
Další skupinou potravin, kterou text zmiňuje, jsou sója a tzv. brukvovitá (košťálová) zelenina – konkrétně brokolice, květák, zelí a růžičková kapusta. Podle článku obsahují látky, které mohou zasahovat do tvorby hormonů štítné žlázy: „Kromě toho některé potraviny, jako například sója a brukvovitá zelenina, konkrétně brokolice, květák, zelí a růžičková kapusta, obsahují složky, které ovlivňují syntézu hormonů štítné žlázy.“
Důležitý detail: text uvádí, že tyto složky se při vaření do určité míry „neutralizují“. Přesto se doporučuje, aby lidé s poruchou funkce štítné žlázy tyto potraviny nejedli nadměrně. Jinými slovy – nejde nutně o absolutní zákaz, ale spíš o to, aby se z nich nestala každodenní dominantní složka jídelníčku ve velkých dávkách.
Co si z toho odnést, pokud se se štítnou žlázou léčíte
Pokud máte diagnostikovanou poruchu štítné žlázy a jste v léčbě, může být rozumné zkontrolovat si, zda vám do jídelníčku „neuteklo“ příliš mnoho jódu z netypických zdrojů – typicky z mořských řas a výrobků s jejich obsahem. Zároveň platí, že běžné zdroje jódu, jako jodizovaná sůl a ryby či mořské plody v rozumné frekvenci, mohou být součástí vyváženého režimu.
U sóji a košťálové zeleniny pak podle textu dává smysl hlídat hlavně množství a způsob úpravy, protože tepelná úprava může některé problematické složky omezit.
