Právě tyto drobnosti – zvuk lžiček, typické hrníčky, školkové polévky, ale i napětí, kdo bude „zlobit“ – dokážou při pohledu na dobové snímky spustit lavinu vzpomínek. A ne vždy jsou jen růžové. Někdo si vybaví kamarády a hry, jiný třeba nepříjemné chvíle spojené s povinnostmi a přísnějším přístupem.
Hřiště z kovu a beton pod nohama: pády byly na denním pořádku
Po svačině nebo obědě se často chodilo ven. Dvorky a hřiště byly běžnou součástí školek i sídlišť, kam se v té době stěhovalo stále více lidí. Z dnešního pohledu ale bije do očí jeden detail: bezpečnostní standardy byly úplně jinde než dnes.
Prvky na hřištích bývaly převážně kovové a místo měkkých dopadových ploch se děti pohybovaly po betonu, kamenech nebo udusané zemi. Odřená kolena a lokty tak nebyly žádnou výjimkou – spíše něco, co k dětství „patřilo“. Děti si navíc běžně hrály i na ulicích v okolí domů, což je dnes v řadě míst kvůli dopravě jen těžko představitelné.
Sídliště, výtvarná výchova a „tvoření“ jako povinná součást dne
Vnitřní program ve školkách měl často jasnou strukturu. Vedle her se počítalo i s tím, že děti budou něco vyrábět, kreslit nebo lepit. Výtvarná výchova byla v mnoha třídách pravidelnou součástí dne a děti měly k dispozici základní pomůcky, aby mohly tvořit podle svého vkusu.
Fotografie zachycují také prostředí tříd – typický nábytek, uspořádání prostoru i atmosféru doby. Pro některé čtenáře to může být návrat do časů, kdy se ve školkách používaly věci, které vydržely roky, a design se příliš neměnil.
Zima znamenala jediné: kombinézy a dlouhé oblékání
Kdo zažil školku v době, kdy zimy bývaly bohatší na sníh, často si vybaví i jeden praktický detail: oblékání trvalo věčnost. Učitelky a děti společně bojovaly s rukavicemi, šálami, čepicemi a hlavně kombinézami. Než se celá třída nachystala ven, uběhla slušná část dopoledne – a přesto se šlo, protože pobyt venku byl považován za důležitý.
Hračky, třídy a každodenní drobnosti, na které se nezapomíná
Hračky samozřejmě nechyběly – i když se často lišily od těch dnešních. Mnohé byly robustní, jednoduché, někdy sdílené celou třídou a děti je měly „na příděl“ podle toho, co bylo zrovna k dispozici. Přesto si s nimi dokázaly hrát celé hodiny.
Dobové snímky ukazují i samotné třídy: rozmístění stolů, koutky na hraní, výzdobu a celkový dojem prostoru. Pro někoho to bude příjemná nostalgie, pro jiného připomínka doby, která byla v mnoha ohledech přísnější a méně individuální.
Jesle a nočník: „nezbytný“ trénink, na který mnozí vzpomínají dodnes
Samostatnou kapitolou byly jesle a rané návyky, které se tehdy často řešily velmi prakticky. U řady dětí patřil k běžné realitě i nočník a důraz na to, aby se „to dítě naučilo“. Jak připomíná i popisek u jedné z fotografií, „V jeslích byl trénink na nočník nezbytný.“
Další snímky: cesta zpět do školky i hračky, které zná celá generace
Další fotografie ukazují každodenní momenty, které dnes působí jako okno do jiné epochy: oblečení dětí, výlety, společné přesuny i obyčejnou cestu zpátky do školky. U jednoho snímku je výstižný popisek „na cestě zpátky do školky“ – a právě takové drobnosti často vyvolají nejsilnější emoce.
Ať už máte na školku jakékoli vzpomínky, jedno je jisté: pro velkou část lidí šlo o období, které formovalo každodenní návyky i vztahy s vrstevníky. Při pohledu na dobové záběry se mnozí neubrání myšlence, jak moc se svět dětí za pár desetiletí změnil.
„Tak co, vzpomněli jste si s námi také?“
