Očekávali, že všechno bude vždy dokonalé. Věci však jednoho dne nabrali pochmurný spád, když se jejich dceři, která právě oslavila osmnácté narozeniny, stala hrozná nehoda. Tammy se rozplakala, když se dozvěděla o smrti své dcery.
Všechno se vyvíjelo tak krásně, a pak se všechno kolem ní začalo hroutit. Už to nikdy nebude takové, jako dřív.
S Chesterem měli po skončení střední školy oči jen pro sebe. Na vysoké škole se páru narodila dcera Lindsay, zasnoubili se a poté měli neuvěřitelnou svatbu. Cítili se jako v pohádce. Lindsay byla jejich družička, rodiče nemohli být šťastnější.
Lindsay byla šťastné dítě, a vyrostla na úžasného krásného mladého dospělého člověka. Její rodiče nemohli být šťastnější.
Jejich dcera byla výborná studentka, snažila se, aby byli všichni kolem ní šťastní. Není důležité, co Lindsay dělala. Všichni kolem ji měli rádi. Všechno dělala na plno. Jednoho dne překvapila své rodiče.
Jednoho večeře přišla s něčím, co neočekávali. Přišla domů a říkala jim, že chce podepsat formuláře z nemocnice o dobrovolném dárcovství orgánů. Bylo to krásné gesto a rodiče ji v tom podpořili.
Lidsay byla rozhodná, nikdy neváhala a brzy se vrátila z nemocnice s průkazem dárce. A potom se to stalo.
Tammy si živě vzpomíná na celou událost, její dcera byla venku s kamarády. Kamarádi měli na cestě domů, autonehodu, byli urychleně převezen na pohotovost do nemocnice.
Když se Tammy dozvěděla tuto zprávu, ztuhla. Srdce jí šlo vyskočit z hrudi. Rychle spěchala do nemocnice, aby zjistila co se stalo. Tammy dorazila do nemocnice v momentě, kdy lékaři Lindsay prohlásili za mrtvou.
Ze dny, které následovaly, se stály týdny, vše kolem Tammy a Chestera ztrácelo význam, byli v depresi. Zničen touto strašlivou ztrátou.
Od tragédie uplynulo několik měsíců, Tammy chodila na hrob, každý den po práci. Každý den truchlila za Lindsay. Odcházející od hrobu si několikrát všimla chlapce, který kráčel kolem ní. Mohl mít asi 7 let, blond vlasy a šedé oči a malý batoh, zamával Tammy.
Zpočátku tomu Tammy nevěnovala pozornost, ale jak dny plynuly, začala si ho všímat.
Na další den Tammy natočila na mobil chlapce, jak kráčí k hrobu Lindsay, na pár vteřin se tiše zastavil u hrobu. Tammy přestala natáčet, protože jí tato scéna nedávala smysl.
Přistoupila k němu a zeptala se ho, jestli byl jedním z přátel její dcery, ale byl příliš mladý na to, aby mohl Lindsay znát.
Tammy o tom vyprávěla reportérovi z místní stanice, mluvila o malém chlapci, který se rozplakal, bojoval se vzácnými onemocněním srdce, a od Lindsay dostal vzácný dar, její srdce. Tato transplantace mu zachránila život.
Ale proč chodil každý večer na hrob Lindsay, když ji nikdy nepotkal?
,, Kde je tvoje máma? „- zeptala se Tammy.
Sam se od své mámy dozvěděl, co pro něj Lindsay udělala. Prosil mámu, aby ho každý večer vozila na hřbitov, aby vyprávěl Lindsay o svém uzdravení, povídal se slzami v očích. Jeho máma ho čekala na parkovišti.
Tammy se setkala is chlapcovou mámou Jane. Od Jane se dozvěděla, že čekali na správný čas, aby se mohli setkat s rodiči Lindsay, aby jim mohli poděkovat, za nesobecké gesto jejich dcery, ale nechtěli, to udělat hned po jejich ztrátě, aby jim ještě více nejatřily rány.
Mezitím promluvila o Lindsay svému synovi Samovi, popovídala mu o dívce, jejíž srdce mu zachránilo život.
Sam trval na tom, aby zjistili, kde je Lindsay pohřbena, nebylo to těžké a chodil zde každý večer. A teď stal tváří v tvář matce Lindsay.
Tammy přemohly emoce, když slyšela od Jane tento příběh.
Několik měsíců se neuměla smířit se ztrátou své dcery, a teď se tato bolest otupila. Všude kde se podívala viděla Lindsay a teď tady byl před ní tento malý kluk, který měl kousek Lindsay v sobě a žil. Byla dojata.
Po tomto zážitku Tammy kontaktovala United Network pro dárcovství orgánů, aby zjistila, kdo ještě dostal orgány její dcery.
Zjistila, že její dcera v den, kdy zemřela, zachránila životy dalších osmi lidí.
