1) Lukáš: klidný vyjednavač, který na dítě nekřičí
U jména Lukáš se často zmiňuje trpělivost a schopnost domluvy. Takový táta má být spíš „diplomat“, který se snaží s dítětem mluvit a hledat cestu, jak se domluvit bez zbytečných výbuchů. V rodině bývá vnímán jako člověk, který bere rodičovství vážně a chce dětem dopřát maximum, co může.
„Nositel krásného jména Lukáš nikdy nezvedne hlas na své dítě. Má talent diplomata, a proto se vždy snaží s dítětem navázat kontakt.“
2) Alexandr: s dětmi nespěchá, ale pak se do role opře
Alexandr (často i jako Saša) bývá popisován jako muž, který se do rodičovství nevrhá po hlavě. Když už ale dítě přijde, má být aktivní, přítomný a ochotný věnovat čas společným aktivitám. Výchovu má zvládat i důrazněji, když je potřeba, ale zároveň s chutí děti něco učit.
„Nositel jména Alexandr zpravidla s potomky nespěchá, ale po narození dítěte prokazuje své otcovské kvality tím nejlepším možným způsobem.“
„Muži s tímto jménem rádi tráví čas s dětmi… snaží se je naučit něco nového.“
3) David: přísnější táta, který to ale myslí dobře
U Davida se naopak často objevuje poznámka, že jeho výchovný styl může působit tvrději. Může být náročný, občas zvýšit hlas a mít vysoké nároky na to, aby věci byly „správně“. Současně se ale zdůrazňuje, že za tím často stojí obavy o dítě a snaha ochránit ho a připravit na život.
„Davidovy výchovné metody jsou drsnější a rozporuplnější.“
„Za maskou přísného a náročného otce se klidně může skrývat milující a ustaraný táta, který dítěti v každé situaci pomůže.“
4) Roman: slušnost, rovnováha a táta, který plánuje zážitky
Roman je často spojován s tím, že v rodině udržuje klid, slušnou komunikaci a snaží se nastavit rovnováhu mezi prací a domovem. Zároveň má jít o „aktivní“ typ otce – zapojeného do volného času, vývoje dítěte i rodinných akcí.
„Nositelé tohoto jména zacházejí se svými dětmi opatrně a slušně a snaží se udržovat rovnováhu mezi prací a rodinou.“
„Kromě toho bude takový muž iniciátorem rodinných výletů a hlučných narozeninových oslav.“
5) Pavel: „dítě v duši“, který rozumí emocím a učí řádu
Jméno Pavel se v těchto charakteristikách objevuje jako symbol táty, který si pamatuje, jaké to je být malý. Má být empatický a všímavý, ale zároveň důsledný v tom, aby dítě vedl k práci, pořádku a zodpovědnosti. Často se zmiňuje i silné pouto mezi otcem a dětmi.
„Muži jménem Pavel, kteří jsou dětmi v duši, si velmi dobře pamatují, jaké to bylo, když byli malí, a dokážou dobře chápat pocity dětí v konkrétní situaci.“
„Děti se rozvíjejí v pečující a pracovité jedince, kteří si se svými otci vytvářejí úzké a silné pouto.“
6) Jan: táta-parťák, který staví na laskavosti
Jan bývá popisován jako otec, který se dokáže naladit na stejnou vlnu jako dítě. Děti k němu mají mít blízko, svěřovat se mu a brát ho jako vzor. Zároveň se připouští, že někdy může působit méně přísně, což okolí nemusí vždy chápat – on sám ale sází na laskavost a péči.
„Jan je na stejné vlně jako jeho dítě. Je skutečným vzorem a jeho děti se vyznačují dobrým chováním.“
„Někdy Jan postrádá v komunikaci s mladší generací přísnost a druzí mu to mohou vyčítat. Muž s tímto jménem je ale přesvědčený, že při výchově je třeba projevovat laskavost a péči.“
Co si z toho vzít v praxi
Podobné „žebříčky jmen“ berte hlavně jako společenskou hru a zkratku, ne jako návod na život. To, jestli je někdo dobrý otec, se ve skutečnosti pozná spíš podle každodenních věcí: zda je doma přítomný, zda drží slovo, umí se omluvit, zajímá se o dítě a nastavuje hranice bez ponižování. Pokud ale doma máte některé z uvedených jmen, možná vás pobaví, jak moc (nebo naopak jak málo) to odpovídá realitě ve vaší rodině.
