Být svobodným otcem nebylo snadné, ale Leo mi dával sílu překonávat všechny překážky. Naše malá rodina se ustálila v harmonii, Leo rostl a projevoval zájem o dinosaury a věřil, že může běžet rychleji než vítr. Jednoho večera, když jsme si hráli doma, zaklepala na dveře neznámá žena. Byla bledá, oči plné úzkosti a ruce se jí třásly. Řekla: "Musíte mi vrátit mé dítě."
Byl jsem šokován. Zeptal jsem se jí, kdo je, a ona odpověděla, že je Leoova biologická matka. Vysvětlila, že ho před pěti lety opustila, protože neměla peníze ani domov a myslela si, že pro něj bude lepší, když ho nechá někde v bezpečí. Nyní by ho chtěla alespoň poznat.
Leo vykoukl ze dveří a zeptal se, kdo to je. Řekl jsem mu, že je to někdo, kdo ho znal, když byl velmi malý. Žena, Emily, začala chodit na Leoovy fotbalové zápasy, seděla stranou a sledovala ho z dálky. Občas přinesla malé dárky, jako knihu o dinosaurech nebo puzzle se sluneční soustavou.
Tato situace byla pro mě náročná. Chtěl jsem chránit Lea, ale zároveň jsem chápal Emilyinu touhu poznat svého syna. Rozhodl jsem se jí dát šanci, ale vše záleželo na tom, co bude nejlepší pro Lea.
Podobné příběhy nejsou ojedinělé. Například případ Delimar Vera, která byla jako novorozeně unesena během požáru a po šesti letech znovu nalezena svou biologickou matkou. Takové situace ukazují složitost adopcí a návratů biologických rodičů do života dítěte.
Je důležité vždy zvažovat nejlepší zájem dítěte a pečlivě přistupovat k takovým citlivým situacím.
