reklama
Máte empatii, umíte naslouchat a lidé se vám svěřují. Jenže pak odejdete z rozhovoru a cítíte se, jako by z vás někdo vysál energii. Pokud se vám to opakuje, možná nejde o běžné „vylití srdce“, ale o toxický vzorec, který vás postupně vyčerpává – poznáváte se v tom?
Když naslouchání přestane být normální a začne vás ničit
V životě se s problémy potkáváme každý den. Je přirozené, že si občas postěžujeme partnerovi, kamarádovi nebo kolegovi – lidé potřebují ventilovat napětí, někdo slovně, jiný sportem. Jenže je rozdíl mezi jednorázovým svěřením a situací, kdy se z rozhovorů stává nekonečný proud stížností, fňukání a bezmoci.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
