reklama
Jednoho mrazivého rána jsem na autobusové zastávce spatřil malou dívku v teniskách. Její obuv byla značně opotřebovaná a neustále přešlapovala, zřejmě aby si zahřála nohy. Poznal jsem ji jako spolužačku mého syna, a tak jsem později kontaktoval školu, abych se o ní dozvěděl více. Ukázalo se, že její rodina prochází těžkým obdobím a teplé oblečení pro ně nebylo prioritou před zajištěním základních potřeb.
Odpoledne jsem zakoupil pár teplých zimních bot a předal je školnímu poradci. Následujícího rána jsem ji opět viděl na zastávce – tentokrát měla na nohou nové, hřejivé boty a na tváři široký úsměv. Nevěděla, odkud boty pocházejí, ale to nebylo důležité. Důležité bylo, že jí bylo teplo.
Pokračujte ve čtení článku na další straně.
