O více než čtyři dekády později se sice častěji mluví o body positivity a přijetí, jenže ekonomická realita podle řady studií zůstává tvrdá: ženy s vyšším indexem tělesné hmotnosti (BMI) mají v průměru horší vyhlídky na postup a mohou přicházet o část mzdy.
Ženy s nadváhou nebo obezitou, tedy s vysokým indexem tělesné hmotnosti, mají i dnes menší šanci postoupit v žebříčku než jejich kolegyně s normální váhou a na svá kila navíc mohou doplatit až 16 procenty ze svého platu.
Analýzy založené na datech z více zemí (včetně Německa, Británie, Dánska, Španělska, Filipín a Číny) ukazují, že takzvaná mzdová prémie – nebo naopak „trest“ – spojený s tělesnou velikostí přetrvává. Nejde přitom jen o individuální příběhy: dopad se může promítat i do ekonomiky jako celku.
Britská data: obézní ženy vydělávají méně, muži ne
Podle tříletého výzkumu British Institute for Employment Studies (IES) vydělávají obézní ženy v průměru o 9 % méně než ženy s normální váhou. U mužů se v této analýze podobný efekt neprokázal.
IES přitom upozorňuje, že rozdíl ve výdělcích lze z velké části spojovat se stigmatizací a diskriminací související s obezitou. Roli ale mohou hrát i další faktory – například rozdíly ve vzdělání, nerovnosti ve zdravotním stavu nebo segregace v zaměstnání (tedy soustředění do určitých typů profesí).
V penězích mohou být dopady obrovské: studie vyčísluje ztráty žen s nadváhou v součtu na 12,12 miliardy eur ve Velké Británii, 1,48 miliardy eur v Nizozemsku a 3,49 miliardy eur ve Španělsku. A to v situaci, kdy rozdíly v odměňování mezi ženami a muži už samy o sobě existují – v roce 2022 činily podle uvedených dat 14,9 % (VB), 14,2 % (Nizozemsko) a 8,6 % (Španělsko).
IES také popisuje dlouhodobý efekt: pokud žena s nadváhou zůstane zaměstnaná po celou kariéru od 18 let, může být její celoživotní mzdové znevýhodnění oproti stejně kvalifikované ženě s normální váhou až 110 000 eur.
Co je BMI a jak se počítá
Index tělesné hmotnosti (BMI) je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) ukazatel pro charakterizaci nadváhy a obezity. Počítá se jako BMI = kg/m².
WHO uvádí tyto kategorie u dospělých: pod 18,5 podvýživa; 18,5 až 24,99 norma; 25 až 30 nadváha; nad 30 obezita.
Stigma roste, i když obézních lidí přibývá
Zajímavý a znepokojivý paradox: v USA podíl obézních dospělých dlouhodobě roste (z 23 % v roce 1994 na 34 % v roce 2008 a na 42 % do roku 2018), ale společenský postoj k lidem s vyšší váhou se podle výzkumů nezlepšuje – naopak.
Dlouhodobá analýza Harvardské univerzity, která pracovala s více než čtyřmi miliony testů postojů z let 2007 až 2016, zjistila, že předsudky související se sexuální orientací, rasou a barvou pleti v daném období klesaly, zatímco předsudky související s tělesnou hmotností vzrostly o 40 %. Psycholožka Tessa Charlesworthová tento vývoj označila za znepokojivý.
Další studie navíc naznačují, že stigma lidí s nadváhou se mezi lety 1980 a 2000 téměř zdvojnásobilo – a že dopad na odměňování je zřetelnější u žen než u mužů.
Kolik stojí 10 % váhy navíc? Studie uvádí propad příjmů
Ekonom David Lempert, sociální výzkumník z Kalifornské univerzity v Berkeley, dospěl ve svých dřívějších analýzách k závěru, že u žen může mít nárůst váhy přímý dopad na příjem.
Pokud žena přibere 10 procent své tělesné hmotnosti, sníží to její příjem o 6 procent, i když ženy už v samotných Spojených státech vydělávají v průměru o 20 procent méně než muži.
Podle Lemperta může hrát roli i to, že „štíhlost je čím dál vzácnější, téměř prémiová“. Zároveň připouští, že zaměstnavatelé mohou vnímat vyšší váhu jako potenciální náklad kvůli zdravotním komplikacím, které se častěji objevují s věkem. Otázkou ale zůstává, proč se tento mechanismus výrazněji promítá právě do příjmů žen.
Ženy ve vedení mohou tratit ještě víc
Data naznačují, že s věkem se finanční dopady nadváhy u žen prohlubují. Výzkum amerického Národního institutu zdraví uvádí, že čisté jmění žen ve věku 51 až 61 let, které byly středně nebo těžce obézní, bylo o 40 % nižší než u žen s normální hmotností. Ve věku 57 až 67 let měl rozdíl podle stejné zprávy klesat ještě výrazněji – až na 60 % úrovně jejich vrstevnic. U mužů se podobný vzorec neprokázal.
Lempert zároveň popsal, že ženy s nadváhou často vstupují na trh práce s nižší mzdou a během kariéry dostávají přidáno či povýšení méně často. A jakmile se dostanou do vyšších pater řízení, může být situace paradoxně ještě tvrdší: ve vyšším managementu může nadváha znamenat mzdový deficit až 16 %.
Do veřejného prostoru se kvůli tomu vrací i staré, často citované rčení připisované Wallis Simpson: „Žena nemůže být nikdy dost bohatá a dost hubená.“
Nejde jen o „slabou vůli“. Přibírání má mnoho příčin
Zjednodušení, že váha je výhradně otázkou disciplíny, odborníci dlouhodobě zpochybňují. Přibírání může souviset s celou řadou faktorů – od zdravotních stavů po medikaci. Jako příklady se uvádí přibírání v souvislosti s antidepresivy nebo hormonálními a metabolickými potížemi, například PCOS.
Současně WHO upozorňuje, že obezita je globální problém: počet obézních lidí se od roku 1975 téměř ztrojnásobil, většina světové populace žije v zemích, kde nadváha a obezita zabíjí více lidí než podvýživa, a v roce 2020 mělo 39 milionů dětí do pěti let nadváhu nebo obezitu. Světová obezitologická federace navíc ve svém atlasu odhaduje, že během příštích 12 let bude nadváhou nebo obezitou trpět 51 % světové populace.
Navzdory tomu tlak na „ideální“ postavu neklesá. Ženy podle dostupných zjištění investují velké úsilí i peníze do dietních směrů, cvičebních programů a pomůcek. Znepokojivé jsou i průzkumy naznačující, že očekávání, že „dívky by měly být hubené“, se může objevovat už kolem šesti let věku.
Váha tak zůstává nejen zdravotním, ale i společenským a ekonomickým tématem – a podle studií se její dopad na pracovní život žen stále výrazně promítá do peněženky.
